sobota 21. ledna 2017

Cesta k zámku

Byla jsem dlouho smutná, když mi zrušili školku, což už je docela pár let, a pro mnohé (ne pro všechny, podotýkám) jsem skoro přestala existovat – jakože: … „co s tebou, když už nejsi ředitelka… a že děláš nějaké terapie? … Jsi blázen… tím se neuživíš…“ blabla…

Jiní zase byli šťastní z mé pomoci, což je moje obrovská životní radost, kterou jsem si nemohla užívat, dokud jsem krmila školského administrativního šimla.

Dokonce i některá „přátelství“ se ukázala v pravém světle, když jsem přestala být ředitelkou, co vám budu povídat – někteří třeba nevěděli, jak mne představit ve společnosti, když nejsem ředitelka…? „co“ teda vlastně jsem? … (natož Kdo) ... jiní ...

Když jsem byla ve velké nouzi a do školství se nechtěla vrátit, tak mi dokonce jeden blízký člověk našel práci kuchařky v řeznictví (to mě rozplakalo, protože jsem myslela, že si docela váží mých schopností, ale kdepak!).

Jasně, já si přirozeně vážím každé práce, jakékoliv, kdekoliv, natož kuchařek, když doma jsem také kuchařka, ale jako zaměstnání jsem nemohla - věděla jsem, že nesmím promrhat dary života, věděla jsem, že když nemohu do školství, nemohu ani do řeznictví, že by mě to zabilo. Skoro jsem neměla na vybranou.

A moje práce terapeutická byl jen přirozený důsledek mé celé celoživotní zkušenosti s dětmi, celého mého směřování od dětství. K tomu jsem krok za krokem spěla, studovala, dělala ... Cítila jsem, že tohle dělat musím, že to umím, to je moje „řemeslo“. Děti mne k tomu přivedly, protože jsou úžasné, dokonalé a žádnou pomoc nepotřebují – když mají moudré rodiče. Právě těm chci a musím pomáhat, ale nejen rodičům.

Takže osud mi školku vzal, a tak to bylo jedině dobře. Věděla jsem, že se nesmím vzdát, tak jsem nevzdala.

To nebylo jen období smutku, ale občas i zoufalé bezmoci, samoty.

Ale dost – znáte to – doma není nikdo prorokem.

Uf – bezmála poprvé, co si takhle veřejně srdce vylívám, ale kde jinde než mezi tolika „přáteli“, viďte? (Myslím to trochu ironicky, přiznávám.) Však víte, že ve virtuálu i na FB člověk rozpozná Přítele od ne-Přítele.

Ale … dobrá … Dost. Co myslíte, je možné proměnit smutek na radost?

Ano, a teď mi laskavý vesmír přinesl nové možnosti. Je to cesta. Určitě někam vede, ale neznám celý příběh dál, proto jen s velkou pozorností dál jdu (jedu).

A také vás všechny zvu! Do Náchoda! Náchodský zámeček vršku kulatýho, jak se zpívá v jedné lidové písničce, a pod zámkem chaloupka a v ní plno se-tkání.

Jste zváni! Na kafe i na Radost!

Koukněte na web: http://satori-schole.webnode.cz/

Probouzení naděje

Probouzení naděje - týden od 22. 1. - 28. 1. 2017

(nejen tento jeden týden, ale všechny dny vašeho života)

Důvěra

Cítíte ten chlad vnějšího světa, jakousi zatuhlost hmoty, nehybnost? Skoro strach by člověka popadl, že tohle je navždy. Ano, ještě nějaký ten týden to potrvá, ale všichni bez rozdílu dobře víme, že zima skutečně není navěky, že skutečně přijde jaro, že se brzy začne oteplovat, i kdyby Babice Zimnice chtěla řádit jak bláznivá.

Jsme my lidé jen takoví ťulpachoví příjemci vln tepla či chladu tak, jak nám je příroda nalejvá? Copak jsme opravdu takoví bezmocní mravenečci, odkázáni na rozmary přírody? Co vlastně máme za možnosti?

Jak jinak, napadlo mne, že příroda nabízí boží a nekonečné příležitosti člověku k sebepoznávání. Zima zrovna v tom, jak sebe rozhýbat. Nemyslím jen fyzicky, abychom nezmrzli, ale vnitřně! Rozhýbat duši a ducha.

Jak je to se semínkem, které v chladu země celou zimu přebývá? Ono nezmrzne! Na jaře se probudí a roste a kvete a my jen žasneme nad jeho krásou. Aha – ale jak to dokázalo? Kdyby to nikdy žádné semínko nedokázalo, tak už by dávno celá příroda zahynula. Semínko si musí umět uchovávat svou vnitřní sílu k novému životu, své vnitřní teplo. V zimních a tmavých hlubinách, navzdory chladu a mrazu, sílí.

To je výzva, panečku!

Pokud očekáváte v tomto článku, že vám nabídnu seznam obchodů, kde seženete zázračná semínka pro přežití zlého životního období, tak se nedočtete. Ale doporučuji dočíst, protože takové semínko jste vy sami.

Ano, semínko dokáže přečkat chladné časy v temnotě, a to nemá vědomí člověka, a my lidé zažíváme obrovskou radost na jaře, když vnímáme probuzení, růst a krásu takového semínka, natož celé přírody.

Ano, nemusíme být jen bezmocní mravenečci, odkázáni na rozmary přírody. Můžeme podobně jako semínko i navzdory vnějším temným okolnostem držet vědomě vnitřní sílu a teplo, které dovolí, aby se v nás probudil nový život.

Jak by asi vypadal svět, příroda, kdybychom vědomě drželi své vnitřní teplo, svou vnitřní sílu, bez pochyb, že se kdykoliv znovu probudí a rozkvete do plné krásy?

Právě zimní období, vnější mrazivý a nehybný chlad světa je k takovému uvědomění ideální příležitostí – tedy být si vědom své vnitřní síly, svého vnitřního tepla, které si musíme uchovávat ke svému dalšímu životu, tepla, které notabene vydechujeme do chladivého vzduchu. Nejenže tím prohříváme (vz)duch, ale pakliže to děláme vědomě, pak změny a proměny v našich osobních životech nám mohou připadat naprosto reálné, pak přece zcela jasně budeme vědět, že chladivá temnota nemůže trvat věčně a že určitě nastane jaro, mám na mysli, že chladivá temnota například životní situace ustoupí a vykvete něco krásného, blahodárného. Stačí kouknout na přírodu a Hurá!

Není se čeho bát. Já vím, ale v životě to tak lehce nejde, namítnete, viďte?

Já chci dnes, v tomto týdnu jen probudit naději u všech, kdo se obávají změn, něčeho nového, kdo si myslí, že nikdy se nemůže jejich neštěstí v dobré obrátit – podívejte se na přírodu a na semínko v chladné a tmavé zemi v zimě a na jeho nezpochybnitelnou důvěru v nový a krásný život. A máte jasno.

Člověk je na tom podobně jako semínko, ba co víc – lépe, když takto může vdechovat do sebe (a tím sebe uzdravovat, posilovat) i vydechovat do světa (a tím proteplovat (vz)duch sobě i druhým, nejen své vnitřní teplo a vnitřní sílu k životu, ale i nezpochybnitelnou důvěru v život. Důvěru, že je to otázka krátkého času, kdy z chladivé temnoty vykvete Krása a Radost.

To je pravá síla proměny – důvěra vlastnímu vnitřnímu teplu, které nám umožňuje přečkat (přežít) mnohé těžkosti, tedy obrazně řečeno mrazivá období v životě. Důvěra, že podobně jako ze semínka i z nás může vyrůst Krása. Jen je k tomu někdy potřeba klidnějšího odpočinku v chladu a tmě. Ale jen tam je možné nechat sílit naše vnitřní teplo, protože bez té síly by nic krásnějšího vykvést nemohlo. Takovou temnotou, která umocňuje naši vnitřní sílu, bývají těžší životní období.

Tento týden, nejlépe dnes, je z duchovního pohledu ideální pro laskavé hýčkání vašeho vnitřního semínka. Můžete do něj vložit informaci, tedy svou potřebu, přání, sen, vizi, a pak až do jara hýčkat, aby z něj skutečně vaše sny vykvetly do plné krásy.

Ono hýčkání je v lidské podobě úplně běžná práce – prostě krok za krokem postupovat od jednoho „úkolu“ ke druhému, ale s plným vědomím, že není síla, která by nedovolila vyrůst a vykvést, pokud sami tomu nezabráníte. S plným vědomím, že vy jste nositeli oné síly!

Koneckonců – snadněji a s vděčností můžete projít zimou.

A budete-li se pocházet v blízkosti Náchoda, pak vás srdečně zvu do pohádkové chaloupky pod zámkem na setkávání v nově vzniklém místě pro odpočinek, poznávání a rozjímání – Satori-Scholé: http://satori-schole.webnode.cz/

http://satori-schole.webnode.cz/novoluni/

Přeji vám tedy dny plné důvěry ve vnitřní sílu a teplo.
A těším se na vaše jarní květy.

S vděčností Yvell

Mgr. Yvetta Ellerová – terapeutka, lektorka (Light-sofie: léčení světlem – originální metoda, EFT, chiromancie, aromaterapie Young Living, výklad andělských karet)

neděle 25. prosince 2016

Leminiskáta roku 2017 - vědomé tvoření vizí a potřeb

Když začnete tvořit vnitřní obrazy radostného života a pozorovat je vnitřním zrakem, dřív nebo později je zahlédnete i zrakem vnějším, fyzickým - za zrakem. Zá-zrak.

A pokud se tak stane, pak jste stvořili i novu realitu.

V době hluboké zimy, kdy je nám fyzické slunce nejvzdálenější (obrazně řečeno), je naopak naše vnitřní slunce v plné síle.

Je to nekonečně laskavá příležitost pro člověka, darovaná přírodou, světem, vesmírem, Bohem, jak chcete, člověku, aby v sobě nalezl vnitřní slunce.

Možná o tom slyšíte na každém kroku, čtete v co druhé duchovní literatuře, slyšíte na kázání, možná už se taková věta nalezení vnitřního světla stala součástí vašeho myšlení tak samozřejmě, že už ji ani moc nevnímáte, ale když se hlouběji zamyslíte, tak přeci jen může vyskočit otázka:

Ale JAK? Co to vlastně je? Jaké slunce? Jaké světlo? Prostě Jak?

Troufám si říci, že jednoduše – nic nadlidského, kromobyčejného není potřeba dělat, ale stačí jednoduché VĚDOMÍ, TADY A TEĎ, uvědomění si souvislostí – vlastně logická záležitost, fyzika: slunce a světlo nikam přece nemizí – zákon zachování energie.

A pokud ano, pokud souhlasíte, pak v době letního slunovratu, kdy fyzické slunce se začíná sklánět a světla ubývá, tak se začíná naopak probouzet na své dráze vnitřní slunce.

Příroda přece není žádný trestající tyran, který by člověku na půl roku, nekonečně a opakovaně odebíral světlo a ponechával ho ve vnější temnotě.

Kdepak, příroda naopak nekonečně laskavě a opakovaně poskytuje člověku díky tomuto možnost vnímat své vnitřní světlo ve vnějším „stmívání“.

Jakoby příroda jen pokorně čekala na vědomí člověka, zda tuhle nabídku přijme, zda si jí bude vědom. Možná je to vzájemnost, ukazující, že člověk nepochybně potřebuje přírodu, bez níž by zahynul, ale rovněž, že příroda (Vesmír, Bůh) potřebuje člověka, vědomou bytost, bez které, kdo ví, by sama zahynula.

Vědomí je mocná síla člověka ve vztahu k přírodě, k celému životu skrz naskrz.

Jenže naše běžná pozorování jsou zaměřena vesměs na vnější svět, takže i tomuto zaběhnutému tvrzení, že bez tmy bychom světlo nepoznali, nevěnujeme příliš pozornosti, protože takové tvrzení známe, souhlasíme s ním, vidíme i ve vnějším světě.

Asi ne náhodou jsou vánoce v době zimního slunovratu spojeny s narozením Krista – Světla.

V těchto dnech jsme nejblíž svému vnitřnímu slunci.

Jako by se to všechno dělo za zrakem vnějším, ale před zrakem vnitřním. Zá-zrak. Taková přirozeně jednoduchá událost, kterou nám život nabízí.

Ano, zá-zraky.

Stanete se tvůrci, tvůrci svého života.

Dostali jsme do vínku nadmíru vážnou a mocnou sílu – sílu lidského vědomí a sílu srdce jako orgánu lásky, orgánu živého života.

Nechci vyzdvihovat jedno na úkor druhého, takže nám všem okamžitě naskočí „ve vědomí“ další mocné síly člověka – city, pocity, tělo – zázračný a dokonalý nástroj, naše obrazy, sny, přání, vize, schopnosti, talenty a kopec dalších. Ano.

Chci však jen připomenout, že být si vědom TOHO VŠEHO, je prvním krokem k radosti, k vědomé radosti.

Prodchnout vědomou radost láskou je záležitostí vůle, je to lidský čin.

Vůle, myšlení a cit.

Zvu vás na takové živé se-tkání, tkaní nitek osudu a tvoření obrazů - do Náchoda.

Ve čtvrtek 29. 12. a v pátek 30. 12. od 17 hodin:

Zámecká ul. č. 245 E

Náchod.

Těším se na vás, na společné se-tkání.

Yvell

sobota 17. prosince 2016

Zimní slunovrat

ZIMNÍ SLUNOVRAT

Bod obratu, krátké zastavení slunce na své dráze, než se začne opět obracet k zemi více a více až do své plné síly.

Ideální čas ke krátkým pozastavením i pro nás, navíc s možností nabrat do vědomí sílu světla, v tomto případě vnitřní sílu, sílu vnitřního slunce.

V době hluboké zimy, kdy je nám fyzické slunce nejvzdálenější (obrazně řečeno), je naopak naše vnitřní světlo a vnitřní slunce v plné síle.

Asi ne náhodou jsou vánoce v době zimního slunovratu spojeny s narozením Krista – Světla.

Je to nekonečně laskavá příležitost pro člověka, darovaná přírodou, světem, vesmírem, Bohem, jak chcete, aby člověk v sobě nalezl vnitřní slunce. Možná o tom slyšíte na každém kroku, čtete v co druhé duchovní literatuře, slyšíte na kázání, možná už se taková věta nalezení vnitřního světla stala součástí vašeho myšlení tak samozřejmě, že už ji ani moc nevnímáte, ale když se hlouběji zamyslíte, tak přeci jen může vyskočit otázka: Ale JAK? Co to vlastně je? Jaké slunce? Jaké světlo? Prostě Jak?

A pokud ano, pokud souhlasíte, pak letní slunovrat, kdy fyzické slunce se začíná sklánět a světla ubývá, začíná se naopak probouzet na své dráze vnitřní slunce, putuje od srdce k plnému vědomí a přináší člověku v rámci zachování energie příležitost k vědomému užívání si vnitřního světla, vnitřního slunce.

Příroda přece není žádný trestající tyran, který by člověku na půl roku, nekonečně a opakovaně odebíral světlo a ponechával ho ve vnější temnotě. Kdepak, příroda naopak nekonečně laskavě a opakovaně poskytuje člověku díky tomuto možnost vnímat své vnitřní světlo ve vnějším „stmívání“.

Jakoby jen pokorně čekala na vědomí člověka, zda tuhle nabídku přijme, zda si jí bude vědom. Možná je to vzájemnost, ukazující, že člověk nepochybně potřebuje přírodu, bez níž by zahynul, ale rovněž, že příroda (Vesmír, Bůh) potřebuje člověka, vědomou bytost, bez které, kdo ví, by zahynula celá příroda. Vědomí je mocná síla člověka ve vztahu k přírodě, k celému životu skrz naskrz.

Bez tmy bychom světlo nepoznali.

Jenže naše běžná pozorování jsou zaměřena vesměs na vnější svět, takže i tomuto zaběhnutému tvrzení, že bez tmy bychom světlo nepoznali, nevěnujeme příliš pozornosti, protože takové tvrzení známe, souhlasíme s ním, vidíme i ve vnějším světě.

Tak co? Napadne vás – díky Bohu jsme podzim přečkali jakžtakž, díky Bohu už se blíží slunovrat a světla bude už jen více a více. A takto podobně přežijeme rok za rokem, od narození až k smrti.

A přitom jsme dostali do vínku nadmíru vážnou a mocnou sílu – sílu lidského vědomí a sílu srdce jako orgánu lásky, orgánu živého života. Samotné vědomé poznání bez Lásky by bylo mrtvé.

Chci však jen připomenout, že být si vědom TOHO VŠEHO, je prvním krokem k radosti, k vědomé radosti.

Cítím, že i vnější svět potřebuje naše světlo, náš vědomý čin.

Právě období zimního slunovratu je ideální dobou.

Víc snad není potřeba. Když posléze se svým vnitřním sluncem začnete komunikovat vědomě, mohou se začít dít zázraky. V těchto dnech jsme nejblíž svému vnitřnímu slunci.

Ano, zá-zraky. Jako by se to všechno dělo za zrakem vnějším, ale před zrakem vnitřním. Zá-zrak. Taková přirozeně jednoduchá událost, kterou nám život nabízí.

Vyslovuji vděčnost životu, že jsem mohla tohle poznat, zažít, znovu a znovu zažívat nověji a že mohu vše spojit se životním počínáním, s láskou – protože Láska se projevuje činem.

Přeji vám dny plné světla

S vděčností Yvell

13 svatých-vánočních nocí

úterý 13. prosince 2016

13 svatých nocí

13 svatých-vánočních nocí

13 meditací s relaxačně-léčivým působením

13 vánočních chvil, které vám mohou změnit život

Poselství Vánoc je příležitostí k hlubokému prožitku, k poznání, že se nejedná o radovánky, plné jídla a dárečků, ale o skutečný dar duchovního světa, protkaný láskou, jež každé poznání oživuje.

12 vánočních dnů -

13 svatých nocí

Přináší poznání o síle a mimořádném významu tzv. Malé doby vánoční.

Dvanáct dnů/nocí a jedna mimořádná (silvestrovská - osvobozující) nesou v sobě léčivé a silné energie, skryté našemu uspěchanému racionálnímu rozumu. Smysl těchto dnů, a nejen těchto, může být rozkryt, ale "probuzeným" srdcem. Jen tak může moudrost s láskou usednout na trůn uvnitř člověka jako Poznání. Navěky. Totiž jediné, co nikdy nemůžeme ztratit, je láska v srdci a poznání. Odnášíme si je s sebou ve vědomí i za hranice života.

Každý den z těchto třinácti koresponduje s uplynulými měsíci a současně nasvětluje obraz následujících měsíců v novém roce - přináší obraz budoucnosti.

Poznání minulosti, spojené s vlastní tvorbou obrazu budoucnosti je naprosto unikátní cestou, jak pomoci skrz sebe všemu a všem v tomto životě. Každý si totiž přeje být šťastný, zdravý a bohatý. Podaří-li se to jednomu, pak každý další už má cestu snazší.

Právě v těchto vánočních dnech jsou duchovní energie připraveny vynést naše toužebná přání na světlo světa a pomoci nám je zhmotnit, manifestovat.

Proč se nám to vždy nedařilo? To nám zase pomohou osvětlit právě meditativní pohledy do minulosti, v tomto případě do uplynulých dvanácti měsíců. Což je rovněž důležité - a proč? To se dovíte v průběhu 13 dnů.

Nelze však hluboké a nové poznání získat pouze racionálním promýšlením či vymýšlením, ale současně soustředěnou, klidnou, meditativní činností. Stav hluboké fyzické relaxace umožňuje propojit naše podvědomí s vědomím, a tak získat v bdělém stavu potřebné obrazy, myšlenky, tedy své osobité poznání.

Můžete si objednat v průběhu adventu.

Více se dozvíte zde: 13 svatých-vánočních nocí

pondělí 12. prosince 2016

Předvánoční úplněk

Už od pradávna je úplněk považován za magický den. Když ne rovnou magický, tak nějakým zvláštním způsobem silný den. Mnozí pociťují neklid, říkají, že špatně spí… Za mnoho let vnímání síly měsíce jsem vypozorovala, že tuhle zmíněnou skutečnost (neklid, podrážděnost) je možné obrátit ve svůj prospěch, vědomě. Jako by to byla jedna mince se dvěma stranami.

Ano platí, že úplňková fáze měsíce je výrazně jiná, působivá. Když ovšem pohlédneme na druhou stranu této mince, můžeme nahlédnout její protiklad: je to prostě silný den se silnými energiemi. Tak proč jej nevyužít k dobrému?

Měsíc při úplňku vidíme ze Země v jeho plné síle. Nerozebírám nyní fyzikální či astronomické jevy, ale jen obrazné. Je to krásný obraz plného světla, který září lidem, celé přírodě do noci. Taková krása – světlo v plné síle – si zaslouží vděčnost. A vděčnost jak určitě víte, je pocit či stav, který umocňuje a násobí naše radosti, případně touhy, přání či potřeby.

Proto nezoufejte z blížícího se neklidu plného světla, ale nastavte dlaně a naberte hojnost, kterou nabízí. Naberte světlo do dlaní, napijte se z nich, vlejte do srdce, pohlaďte se jimi. Udělejte cokoliv, co vás spontánně napadne. Můžete se postavit do proudu Měsíce a nechat se jím zalít, můžete nadechnout jeho světlo a sílu. S vděčností. Můžete světlu odevzdat i svá přání.

Pokud se tak rozhodnete, pak je dobré si předem napsat svá přání. Doporučuji napsat, protože ve slově jsou jasná, zřetelná, zatímco jen v představě se mohou myšlenky rozprchnout, prohánět jedna druhou, motat se dokola. Jednoduše si napište, co potřebujete, co byste si přáli. Pak si najděte jednu krátkou chvilku večer, kdy na měsíc pohlédnete a naberete si jeho světlo. Zároveň odevzdáte proudu světla své přání a s poděkováním a vděčností můžete pokračovat ve svém běžném životě.

Můžete si svá přání napsat třeba na nějaký ozdobený papírek, složit a položit na místo, kde vám v noci měsíc bude svítit. Můžete přiložit i kameny, polodrahokamy, přívěsky nebo ozdoby, které nosíte denně na sobě, a nechat je „očistit“ měsíčním světlem, magickou silou předvánočního úplňku.

Je pravda, že pokud takový rituál učiníte, pak má vaše přání tendenci k realizaci, ale samo se nic nestane. Takže bude už jen na vás, jak svým tělem, svýma vlastníma rukama budete krůček po krůčku postupovat k jeho naplnění. Klidně, pomalu, ale jasně.

Tento prosincový úplněk je ve znamení Blíženců, tedy ve znamení, které koresponduje s horní polovinou těla. V oblasti myšlení (oblast hlavy) se projevuje jako mnohostrannost, svěžest, nápaditost, obratnost. Může vám vyplavat do vědomí řada nejrůznějších myšlenek, nápadů a vizí - pracovních, tvůrčích, uměleckých, jednoduše životních, tak je využijte. V těchto úplňkových dnech si je nejprve zformulujte, uspořádejte a napište. V oblasti cítění (oblast srdce) nabízí příležitost cítit a vnímat soulad rozumu a srdce. Někdy stačí připustit, že to, co si myslíte a také to, co cítíte, není žádná blbost, ale něco přirozeného, co k vám patří. A je-li to tak (a jak jinak, když se to ve vás zrodilo), potom stačí důvěřovat, že tohle nebo cokoliv lepšího, co si přejete, se stane ku prospěchu vašemu i všech zúčastněných.

Nebojte se, kdykoliv a cokoliv můžete vždycky změnit, upravit, vylepšit.

Prosincový úplněk je 7 dnů před zimním slunovratem, a 12 dnů před vánočními svátky. Obě tajuplná, alchymická čísla napovídají, že je nejvyšší čas nechat zazářit své vnitřní slunce. Napovídají, že se blíží silné období – vánoce, zrození Světla v plné síle nejen do noci, ale i do dnů – zimní slunovrat, kdy Slunce se začíná vracet k Zemi blíže a blíže.

Nádhera.

Tyto předvánoční dny můžete vnímat jako přípravu na nadcházejících 13 svatých nocí, od Štědrého dne do Tří králů (více zde). Nabízí skutečně výjimečné energie pro nahlédnutí a tvoření šťastnější životů. A pokud se vám to nepodaří letos, nevadí, další možnost budete mít zase za rok. Takové (vánoční) energie se jindy neopakují.