Se-tkání - individuální konzultace

Podzimní naděje (týden od 19. 11.)

Posílám podzimní pozdravení se světlem.

Víte, někdy je potřeba hromada odvahy, aby člověk unesl (snesl) sám sebe. A je jedno, zda nesete přesvědčení, že jste budižkničemu nebo že jste geniální. Zmiňuji sice dva extrémy, aby vyzněly vedle sebe zřetelněji, ale i jemnější odstíny obou extrémů mohou být podobně těžké. Společným jmenovatelem oné těžkosti „unesení“ je strach z nepřijetí, strach z odmítnutí. Jinými slovy touha po přijetí, touha po porozumění.

Co s tím?

Nabízím pro tento týden jedno z mnoha možností (zkušenosti z mé terapeutické praxe). Možností je pravděpodobně nekonečně, ale abych neutonula v relativitě a nebyla hned na počátku odmítnuta, volím si popsat jedno z mnoha.

První extrém – totiž přesvědčení, že jste budižkničemu (nebo něco podobného v mírnější formě), bývá velmi častý, i když ne v takto výrazně extrémní podobě. Lidé jakoby si přivykli stavu, že nic moc neumí, že támhleto (něco krásného) je nemožné, že tohleto (něco krásného) není nic pro ně, postupně se v životě už přestávají zajímat nebo snažit, a radostný pocit ze života? No, nic moc.

Chci vám říci, že takový velmi častý životní pocit (já za nic nestojím) je jen a jen pocit, přesvědčení. Naučené přesvědčení, které se stalo součástí vašeho citového, mentálního a posléze i fyzického těla v průběhu celého života. Mnohdy nemá se skutečným potenciálem člověka nic společného.

Kde se to zrodilo?

Možná jste tu a tam, nebo často, což není tolik podstatné, slyšeli od rodičů, učitelů, známých, přátel: „Hele, tak tohle se ti nemůže podařit…, to ani nezkoušej …, to je blbost…, takhle nemůžeš přemýšlet…, tak zkus, ale nevěřím…, hlavně to nepokaž…, a fůru podobných slov a řečí, které oni dospělí říkali v nejlepší víře vám pomoci a uchránit vás před nepříjemnostmi či zklamáním. Nechtěli vám ublížit, to v žádném případě. Jenže, co čert nechtěl, nebo spíš chtěl, právě tyhle věty, tahle slova se vryla do vašeho těla nezapomenutelně. Těmito „pokyny“ jste se začali řídit. Což je koneckonců přirozené, protože pokud jste je slyšeli jako dítě, pak jste je nepochybně uposlechli, protože každý druhý dospělý byl pro vás v období dětství autoritou. Pokud jste takové věty slyšeli navíc od milované autority, o to víc jste se jich drželi. V průběhu času jste sice přicházeli na to, že je škoda, když jste to či ono neudělali tak, jak jste chtěli, byť vás okolí odrazovalo, že jste vlastně měli pravdu. Jenže čas plynul rychle, vy už jste se možná zaháčkovali v nějaké úplně jiné životní profesi, v činnosti, kterou jste sice moc nechtěli, ale dnes ji zvládáte dobře, ba co víc, živí vás. Otázkou je, zda se cítíte šťastni.

Jsem stále v tématu prvního extrému, tedy pocitu „budižkničemu“. Pokud už nejste dítě a přesto takový pocit nebo jemu podobný máte, pak vězte, že máte vyhráno. Přesněji řečeno – máte vyhráno, pokud si takový pocit uvědomujete. Jeho uvědomí je totiž zásadním momentem, po němž je možná změna. Pokud si ho nejste vědomi, nemůžete nic změnit. Změnit můžete jen to, o čem víte, že je.

Jak?

Právem se zeptáte: „Ale jak to mám udělat?“ A já pokračuji: „Jak můžete změnit své přesvědčení?“ Jednoduše tak, že se rozhodnete pro změnu. Pokud se rozhodnete, ono řešení „jak“ se k vám vždycky dostane. Řešení existuje, ale i to je součást přesvědčení – zda věříte, že vůbec nějaké řešení existuje. První kroky jsou vaše vnitřní otázky k sobě samému: O čem jste přesvědčeni? Čemu věříte? Chcete vše nechat tak, jak je? Nebo potřebujete změnu? Často se lidé nejvíce bojí toho samotného rozhodnutí pro dobré.

Vaše odpovědi vám otevřou brány na cestě, která vede k řešení: například sáhnete po knize, v níž se dočtete zajímavé informace; objevíte nějaký film, který vám napoví: waw!; nebo pocítíte, že není potřeba se na nikoho zlobit, pokud vás třeba ovlivnil negativně (prostě se to stalo, na minulosti nic nezměníte – ale můžete se rozhodnout pro novou budoucnost), a tak ty staré nepříjemnosti „vypustíte“ (odpustíte), nebo vyhledáte nějakého „mistra“, který vám může pomoci…, jak říkám – možností je nekonečně.

Ze své terapeutické praxe mohu s odpovědností říci, že každý, kdo se rozhodl pro změnu, řešení nalezl. Ale také vím, že řada lidí se drží dlouho starého přesvědčení, že změna přece nemůže být snadná, jednoduchá, nebo že si ji nazaslouží nebo že to nedokáží nebo mají strach, že by objevili v minulosti něco, co už nechtějí ani trochu nahlédnout (mohu vás ujistit, že v minulosti není potřeba se hrabat) nebo kdovíco. 

Pokud sami sebe takto bojkotují dlouho, trvá změna dlouho. Pokud se fakticky a vážně rozhodnou pro změnu k dobrému, jde to raz dva.

Když otevřete knihu Kalendář duše od R. Steinera, dočtete se v textu pro tento týden (necituji – interpretuji): V podzimním období se duše vrací zpět k sobě, na rozdíl od léta, kdy se mohla cítit ochromena přírodní krásou, nebo od jara, kdy mohla cítit ohrožení, že bude vstřebána světovým světlem. Tak právě na podzim může vnímat pocit odloučení od světa. … Bez vcítění a účastného prožívání všeho přírodního dění se svět může jevit jednostrannému poznání jako mrazivá prázdnota prostoru, v němž lhostejně krouží mrtvá tělesa a plynové koule…

…Svět kolem nás zjevuje všude svá tajemství, v každém kameni, v každé rostlině, zvířeti, oblaku, ale právě bez vcítění a účastného prožívání všeho přírodního se může vše jevit jako bez užitku a bezmocně.

Podzimní období je jedinečné pro uvědomění si, že vnější svět vás potřebuje stejně tak, jako vy jeho.

Ano, snad neodmítnete mé přesvědčení, že příroda není nic marného a mrtvého, natož člověk v ní – že by mohl být marný budižničema, bez užitku a bezmocný? Jen se tak vše (příroda i člověk) může někdy jevit našemu omezenému poznání.

Inu. Cítíte občas v tomto podzimním období pocit marnosti, těžko snesitelné samoty, bezmoc…?  

Nevěšte hlavu, zase přijde jaro, hřejivé světlo, léto. Aby však i příroda mohla být skutečnou pomocí člověku tak, že neupadne hluboko do pocitu marnosti a beznaděje, pak právě v tomto podzimním období je ideální příležitost přijmout svou niternou a živou účast na vnímání hodnot a krásy, skrytých na první pohled v marných skutečnostech, jako je kámen nebo oblaka nebo suchý strom či zvadlé listí, opuštěné a pošlapané na chladné zemi.

Podobně i lidský pocit marnosti v sobě skrývá potenciál. Úžasný, hodnotný a krásný potenciál ke změně, k poznání vlastní hodnoty a krásy, k jejímu uvědomění si, k novému rozhodnutí. Právě a jedině lidské vědomí přináší světu a přírodě neskonalou sílu a energii. Čím hodnotnější a krásnější je lidské vědomí (myšlenky, poznání, porozumění…), tím hodnotnější a krásnější se stává vše na všech rovinách.

Všechna stará a nepotřebná přesvědčení, která jste v průběhu života přijali za svá, můžete svým vědomým niterným rozhodnutím vypustit a na počátku třeba jen v představách začít tvořit nová, potřebná a krásná. Co tím ztratíte?

Pokud však zavnímáte alespoň na okamžik potřebu pomoci na své cestě, neváhejte požádat kohokoliv o pomoc. Chodí a žije mezi vámi mnoho těch, kteří mohou pomoci, vaše intuice vás nepochybně povede správným směrem. Důvěřujte svým pocitům, své intuici.

Nebojte se! (řekl Anděl…)

Své příspěvky nabízím jako pomoc, ale jsem si vědoma, že ve formě psaných slov (byť psaných se silným prožitkem) mají omezenou sílu. Věřím však, že jsou inspirací ke všemu dobrému a ještě lepšímu ve vašich životech.

S tím vším koresponduje také citát C. G. Junga

V důvěře a s láskou vaše Yvell

Příští téma: Nesení životního pocitu geniality, jeho úskalí i proměna v realitu 

Dnes, v sobotu 17. listopadu

Dnes, v sobotu 17. listopadu

Úplná a největší síla měsíce za posledních mnoho let pomalu odchází, ale síla světla zůstává, panečku, ta nemizí. 

Měsíc je jen zrcadlem, a skutečnost, že byl ve svém posledním úplňku nejblíže Zemi, můžeme vnímat jako dar, nebo nakopnutí, připomenutí, že světlo je stále přítomno! Možná chtěla příroda „mega úplňkem“ jen znovu naznačit, že někdy je potřeba člověku určitou mega událostí naznačovat a připomínat to či ono, protože mnohé bereme jako samozřejmost. Možná chtěla příroda „mega úplňkem“ jen znovu naznačit, že takovou skutečnost jako je největší blízkost světla, můžeme nést ve vědomí vědoměji.

Úplňkové období nebylo možná pro mnohé snadné období, ani pro mne ne, byť světlo Měsíce miluji, o slunečním už ani nemluvě. Nicméně probíhají změny a proměny na mnoha rovinách, nesou s sebou rozmanité těžkosti, ani mně se nevyhýbají, až by se zdálo, jakoby největším omezením v životě byl život sám. Však nevzdávám (se).

Nevzdávejte nic ani vy, prosím.

Malé vysvětlení - mám-li v publikování příspěvků pauzy, pak to znamená, že proces mého života je v záběru takových okolností, že publikovat jednoduše není možné.

Dnes však píši naléhavou informaci, pro všechny, kteří čtete pravidelně, jakési povzbuzení pro vás, dokonce možno nazvat prosbou: Jděte! Jděte dál ve svém životě s myšlenkou na světlo, které tmu nikdy neporazí.

I když, je pravda - před pár dny mi syn ukazoval objev vědců, kteří vynalezli takovou černou čerň, na které se i světlo ztrácí. Bylo to znepokojivé. Po té mne však napadlo, že je-li tak, a je mi to celkem jedno, pak nepochybně existuje i druhá strana této mince, tedy takové světlo, které i tu nejčernější čerň nasvítí. Nic ovšem nepovažuji za náhodu, proto informace o nejčernější černi byla důležitá zejména pro to, abych si uvědomila, že nejčernější čerň má také svůj protipól, tedy světlo ještě světlejší než světlo samé, nebo takové, kterým svítili vědci na černou čerň. To je jedno, každopádně k takovému světlu upírám nyní svou vědomou pozornost. Co už mohu jiného?

Všichni máme možnost vybrat si, rozhodnout se pro jakoukoliv pozornost, pro jakékoliv přesvědčení. V takovém rozhodnutí začíná každá cesta. Říká se, že všechno, co člověka napadne, je v tomto světě možné. Není nic, co by bylo nemožné, pokud vás to někdy napadlo. Nebo ještě jinak – pokud je to možné, tak proto vás to napadlo. Proto naléhavě připomínám sílu našeho vědomí, které nám dovoluje vybírat si, nač budeme myslet, co budeme chtít vytvořit, co budeme chtít prožívat.

Fakt, že se v určitém období ocitá člověk v těžkostech, úzkosti, jakékoliv formě nouze, je fakt, který nemůže trvat věčně, a je více než pravděpodobné, že se změní. A tak alespoň chabá důvěra v obrat k dobrému, v dobrý konec, začíná v našem vědomí, v myšlence, pro kterou se rozhodneme. Do takového stavu uléhá svoboda člověka, z takového stavu se svoboda člověka rodí.

Dnes, v sobotu 17. listopadu, v onen slavný den, kdy k nám byl zaveden svobodný duch (do jakých podob se však skutečnosti svobodné země manifestovaly, to je na jinou debatu), v tento den se otevírají nové (cítím, že nekončící) možnosti pro manifestaci vašich potřeb.

Co s tím?

Sedněte si někde v klidu, můžete meditovat, nebo si v klidné situaci můžete pojmenovat, ideálně napsat, co byste chtěli, co byste potřebovali, po čem toužíte. Každá touha je zpravidla přirozenou potřebou duše, potažmo těla, potažmo vašeho života. Nestihnete-li dnes, můžete zítra, nic se neděje. Nikdy není pozdě.

Napište si to!

A pak v následujících dnech si jen hrejte, pozorujte, jakýmkoliv vaším osobním způsobem posilujte ve vědomí, a všímejte si, co se děje, co k vám přichází, co si žádá vyvětrat, co naopak přijmout s vděčností, z čeho se můžete radovat, co už naopak fakt nepotřebujete ve svém životě, co můžete změnit, od čeho odejít, v čem naopak zůstat, to vše vědomě…, ve všech rovinách: vztahových, pracovních, materiálních, duchovních, pocitových… ve všech, které vás napadnou. Zejména v úctě k sobě, stejně jako ke druhým. Ale především v souvislosti s úctou k sobě samému.

To vám přeji. To přeji všem, i sobě. Skutečnost, v níž se nám bude dařit lépe a lépe, přinese novu skutečnost, v níž se jednoduše bude dařit lépe a lépe všem. Co ještě dodávat?

Znovu opakuji, nemusí se vám to jevit jako snadné, ale zkuste to prosím, je to moje prosba, nikoliv doporučení, alespoň 7 sekund jednou za čas, třeba jednou za pár dnů, nebo jednou denně. Jakkoliv, kdykoliv – jste svobodní! Ale zkuste to, prosím.

A:

Buďte zdrávi, šťastní a bohatí!

To vám přeji.

S vděčností vaše Yvell

V Ostravě 17. 11. 2016

--------------------------------------------

Přidávám pozvání na se-tkání v Šonově 3. prosince:
(cituji oficiální pozvání):

Milé ženy,

zvu vás na další setkání s terapeutkou Yvettou Ellerovou z Ostravy, která u nás bude vést 

v sobotu 3. prosince workshop pro nás - ženy - hned na začátku adventu. 

Zaměříme se s Yvettkou na důležitost rituálů v životě dětí i dospělých a sami si budeme moci zažít oddychovou adventní slavnost. Budeme si také povídat o léčivé síle příběhů, které jsou pro děti i dospělé tolik důležité, ale opomíjené.

Přijďte, přijeďte jen tak pobýt, odpočinout si, inspirovat se, načerpat sílu....uděláme si opět úžasný obídek.

​

​"S

větlo, kterého je ve světě méně a méně, a ještě ubývá, nakonec vždy tmu porazí.​" je motto celé adventní slavnosti.

Workshop bude od 10 do 16 hodin v sále Klubu maminek KOPRETINA, Šonov 95, Provodov - Šonov.

https://goo.gl/maps/kQKKKjkj2fR2

Navrhovaná cena 60 Kč/hodinu - můžete dát více nebo méně dle situace.

Kdo byste rády i individuální konzultaci s terapeutkou Yvettou Ellerovou, která se zabývá dlouhodobě psychosomatikou, pomáhá lidem těžce nemocným i běžným potížím v komunikaci, prosím ozvěte se.

​zdraví​

Darina Bártová​

a

Mgr. Yvetta Ellerová

www.yvetta-ellerova.eu 

​PS: ​

Vezměte si s sebou jehličnatou větvičku a svíčku v kelímku, ideálně na nějakém bezpečném podtácku

Téma: „Hleď si svého“ pokračuje.

Téma: „Hleď si svého“ pokračuje. 

Vysvětlím proč:

Dostala jsem totiž minulý týden zpětnou vazbu na příspěvek v Kalendáři duše.  Krásnou! Bylo mi sděleno, že název „Hleď si svého“ vyvolal v daném člověku pocit, jako by byl takovými slovy odháněn, aby mazal někam jinam, hleděl si svého, svého něčeho, svého nějakého čehosi...

Jen se potvrdilo, že škála, rozmanitost a jinakost ve vnímání třeba jen tří slov je nekonečná. Protože vychází ze zkušenosti jednotlivých lidí, kteří mají odlišné zkušenosti.

Proto tento týden pokračuji se stejným názvem, ale s dovysvětlením: sousloví „hleď si svého“ je to nejkrásnější a nejmoudřejší, s jakým se můžete setkat. A jeho obsah nabádá k tomu nejkrásnějšímu a nejmoudřejšímu, co jen můžete udělat. Jinými slovy – nepotřebujete se starat o druhé, posuzovat, co by měli udělat jinak či lépe, abyste se vy cítili jinak a lépe. Ale můžete (nic nemusíme) se starat o to, abyste sami sebe „uzdravili“, abyste sami sebe dostali do životního pocitu štěstí a radosti. K tomu vám ti druzí pomáhají. Jen k onomu uvědomění.

Jak?

Jednoduše tím, že jsou. Pokud skutečně pomáhají, tak je to skvělé. Když ovšem dělají něco, co vám samotným nedělá dobře, tak tady začíná ona cesta: „Hleď si svého“.  To je příležitost začít zkoumat, bádat, prověřovat svoje potřeby, reakce, přesvědčení. Hledat a pátrat v sobě, co se vám to děje ve vztahu s druhými, co cítíte? A pak pokračovat: PROČ to asi cítíte, odkud se to ve vás bere, co můžete změnit, co je naučené a co převzaté (chování a přesvědčení), co vás drží v pasti strachu z „něčeho“, co naopak je vám blízké, příjemné. Jednoduše vnitřní nazírání a zároveň racionální zvažování.

Po tomto prvním kroku, tedy zkoumání svých vlastních osobních potřeb, přání, tužeb, může následovat další krok, a to rozhodnutí pro změnu. A tady většinou člověk narazí na nejistotu: rozhodnutí pro změnu s sebou nese strach a nejistotu. Nikdy nebývá nic černobílé, špatné nebo dobré, obojí se spolu prolíná a vzájemně prostupuje, což v člověku vyvolává nejistotu. Právem se namítnete, že takových teorií už jste slyšeli přehršel. Ale JAK TO UDĚLAT? JAK POZNAT CO JE CO? 

K tomu nám život, tělo, příroda, Bůh, či jakkoliv jinak to nazvete, dali k dispozici institut POCITU.  Geniální nástroj, kterému nás nikdy nikdo neučil věnovat pozornost, ale naopak bylo v nás od dětství posilováno přesvědčení, že pocity, hanebně často házené do pytle pocitologie, jsou k ničemu, ba dokonce škodlivé. A tak jsme se dokonale naučili své pocity nejen skrývat, ale bezvadně potlačovat. Jaké to má důsledky, to je na celou knihu.

Pocit je hlas duše, hlas Boha, hlas přirozenosti. Pocit vás zpravidla neklame, ale jeho racionální potlačování, když bude souviset se starou zkušeností a starým přesvědčením, vás může svést. Ale právě ona těžkost, se kterou se právě potýkáte, je ideální příležitostí, jak rozpoznat, co je nepotřebné, škodlivé, co volá po změně. Právě bez oněch těžkostí byste se k žádné změně nedopracovali, bez nich byste nic nezačali prozkoumávat, řešit ani zdokonalovat.

Co je však podstatné, že to všechno můžete udělat jen u sebe, jen se sebou samým. Nemůžete měnit nikoho druhého.

V tom smyslu je prastará moudrost: „Hleď si svého“ dokonalá, jednoduchá a jasná. Ale je pravda, že v průběhu času se zdeformovala do podoby negativní.

Nakonec mi v debatě s tím člověkem bylo dáno za pravdu: když budete myslet na DOBRÉ, když budete tvořit DOBRÉ, pak je vždy DOBRÉ začít u sebe, protože DOBRÉ z vás bude vyzařovat tak silně, že vše se v DOBRÉ obrátí a šťastní budou i všichni okolo vás. Slovo DOBRÉ však neznamená SOBECKÉ  či bezohledné (v tom smyslu, že určitě není DOBRÉ žít v podvodu, lži, bezohlednosti, lstivosti, zákeřnosti…blablabla…) Slovo DOBRÉ znamená čisté, laskavé, poctivé, pravdivé, ohleduplné ke všem zúčastněným.

A ještě doplním: DOBRÉ znamená také ROVNOVÁHU. Rovnováhu mezi BRANÍM i DÁVÁNÍM. Jinými slovy – nechtít získat nic zadarmo od jiných, ale také zadarmo nepracovat. A to nemám na mysli jen peníze, ale životní energii. Dodávám jen, že je-li to přirozené pravidlo, pak výjimky ho jen potvrzují. Myslím tím dary, v nichž není potřeba rovnováhu zkoumat. Dary jsou dary z lásky, a ta je vždy krásná, DOBRÁ.  

Jan Werich kdysi prohlásil, že mít rád lidi, je celé tajemství a jediný recept na štěstí. A v Bibli jest psáno: Miluj bližního svého jako sebe sama. Tak jak?

Tak. 
Obojí platí: Jen tolik je pravdy v lásce a úctě ke druhým, kolik lásky a úcty cítíme k sobě - k člověku. A odpověď na to, kolik lásky a úcty cítíme k sobě, tolik nacházíme ve svém okolí, v situacích, ve vztazích, v nichž se ocitáme. Bez druhých bychom sebe nepoznali.

Umět vážit si sebe, své práce, svého umění, je umění. Budeme-li si vážit sebe, budou si druzí vážit nás. To je možná největší a nejdokonalejší umění světa. Hodno NOBELOVY CENY.

Apropos – tolik diskutovaná Nobelova cena za literaturu pro Boba Dylana je možná právě obrazem toho, že si Bob D. sám sebe váží. Ale kdo ví? Nemluvila jsem s ním.

Přeji vám v následujících dnech radostnou a vědomou práci s tím, co vás v myšlenkách či pocitech zaměstnává, co vás trápí, nebo co vás činí šťastnými, a vězte, že vše je možné v DOBRÉ obrátit. Někdy dokonce jako mávnutím kouzelného proutku. Akorát samo se to nestane. Ruce má jen člověk, ne anděl. Ruka je prodloužené srdce.

S vděčností Yvell

P.S. Kromě toho všeho vás s vděčností zvu na on-line setkání, v němž se budu věnovat tématu STRACHU. Strachu, který nás občas ovládá, aniž jsme si toho vědomi, může kazit všechny nové, i DOBRÉ plány, strachu, který je epidemií současného světa.

V neděli 23. 10. ve 20 hodin

Ke sledování je potřeba se přihlásit: přihlášení

Budu vám vděčná, když si poslechnete a napíšete mi případně nějakou zpětnou vazbu, zda vám to bylo ku prospěchu. Je to moje práce, činí mne šťastnou a s takovým pocitem ji předávám i vám. Jen díky vám se mohu učit dál poznávat sebe.

Týden od 9. - 15. 10. 2016

Nálada v týdnu od 9.-15. 10. 2016

Moji milí věrní přátelé,

opět se omlouvám za prodlevu v psaní. Muselo tak být. I když je takovéto psaní soustředěná činnost, mnohdy několik hodin, ne-li dnů, pořád mě moc baví. Mám z toho radost a věřím, že radost máte i vy.

Tak co nám nabízí následující týden?

I přestože už je neděle večer, můžete si ještě naplánovat, co dny v následujícím týdnu od vás budou požadovat, či o čem už víte, že je nezbytné udělat. Prostě nic nezačínejte, jen dokončete započaté.

Možná cítíte v posledních dnech lehkou podzimní nostalgii, snad ne smutek. Ale pokud přece jen, pak nevěšte hlavu, sinusoidy se pohybují pěkně rytmicky nahoru a dolů a právě se chystají nahoru

Energie příštího týdne se bude krásně od pondělka rozpohybovávat směrem k uvolnění stísněnosti do radosti. Nebo jinými slovy – od praktičnosti k fantazii. Jakoby pán Praktický předával žezlo paní Fantazii. A je-li to tak, pak je dobré v klidu a bezpečí v pondělí investovat svou energii standardním způsobem, nic nepřeceňovat, nevrhat se do něčeho nejasného, ale užívat si ověřených životních postupů, třeba jen tak někomu poradit, pomoci, klidně a s láskou, a pak zase – bez toho, aniž byste na sebe přebírali odpovědnost za jiné, můžete pokračovat ve svém zaběhnutém životním režimu.

Energie tohoto týdne budou velmi pozvolna, den po dni, posilovat vaši intuici. Zkuste jí, potažmo sobě, důvěřovat. Často se to vyplatí, i když to někdy může vypadat hodně bláznivě, opravdu je to ideální čas pro vědomé posílení sebedůvěry, která následně přináší ovoce v podobě dobrých pocitů. Jako byste si říkali: „Ty jo, všechno jde tak hladce, a dokonce v klidu…,…a kde tohle mne napadlo?...“ Nebo něco podobného. Nelekejte se. Ale radujte se!  Nemusí to znamenat, že všechno klapne, i když je velmi pravděpodobné, že klapne. Ale nastane-li jakákoliv situace k řešení, pak jedině vaše sebedůvěra a radostná fantazie vám řešení usnadní.

Ke konci týdne pak můžete vnímat jakýsi blažený pocit rovnováhy, klidu, až vás to může naplnit tolikou energií, že budete mít na rozdávání.

Klidně rozdávejte, vždy s láskou, vydejte se do společnosti, radujte se.

Inu, když tohle píšu, napadá mne, že takto by se molo vlastně psát o jakémkoliv týdnu v jakémkoliv roce. To je sice pravda, ale přeci jen v průběhu roku přinášejí jednotlivé týdny velmi jemné a odlišné vibrace.

Rudolf Steiner píše v knize Kalendář duše k tomuto týdnu:  V tomto týdnu setrváváme v náladě počátku podzimu, kdy duše sestupuje jako Persefóné do podsvětí svých vlastních hlubin… Cesta do vlastního nitra probouzí zároveň cit, jejž bychom mohli nazvat „touhou plnou tušení“.

Už jsem se dříve zmiňovala několikrát, že vždy otevírám knihu Kalendář duše až po té, co jsem napsala úvodní text. Je to určitá forma mého vnitřního studia a posilování mého vlastního vnímání. Vždy však je to zvláštní pocit, trošku dobrodružný, trošku blažený, když při čtení jsem v souladu se svým cítěním i s tím, co jsem napsala. Ale nepíšu to, abych se chlubila, ale abych vás všechny povzbudila: ANO (a to nemá nic společného s politickou stranou, se kterou v souladu nejsem), ano, taková schopnost je v každém člověku. A já si moc přeji, aby se vám podařilo tuhle schopnost probudit, oživit. Je to paradoxně snadné, věřte. Pokud mé články vám v tom pomohou, budu tomu hodně ráda.

Cesta do vlastního nitra probouzí zároveň cit, jejž bychom mohli nazvat „touhou plnou tušení… Touha plná tušení je jinými slovy touha po světle, po teple. Proto milujeme zpravidla nejvíce léto – protože potřebujeme k životu světlo a teplo. Ale právě PODZIM nám usnadňuje život tím, že máme možnost VĚDOMĚ „ohřívat se“ ve svém vlastním VNITŘNÍM světle a teple. Podzim je jarem duše.

Kdyby podzimu nebylo, nikdy bychom nemohli vnímat intenzivně své vlastní vnitřní teplo a světlo. Být si vědom svého (všeho), je vlastně sebevědomí. A sebevědomí je darem, který je třeba hýčkat v laskavých formách, nikoliv hanlivou vlastností, jak se nás mnozí snažili možná celý život přesvědčovat. Ovšem je pravdou, že babička říkávala: Hleď si svého! Prastará moudrost. Ale jako děti se nás to dotklo, protože jsme chtěli všude být, všechno vidět, všechno zažít. Proto až v dospělosti můžeme docenit hloubku prastarých moudrostí, zhuštěných většinou do pár slov. A když taková slova uchopíme vědomě – blaho největší se dostaví.

Přeji vám tedy nádherný týden. Vnitřně teplý a světlý. Nasvícený jen na to "vaše".

A to počkejte – to teprve začíná! Ono se to bude totiž až do vánoc jenom prohlubovat a posilovat! (Myslím vnitřní teplo a světlo).

Mějte se moc krásně.

A děkuji všem těm, kteří mi podávají zpětnou vazbu, že se na články těší a že jim pomáhají. Bez toho by moje radost byla méně než poloviční.

S vděčností Yvell

Týden od 28. 8. - 3. 9. 2016

Nálada v týdnu od 11. 9. - 17. 9. 2016

Zdravím vás všechny v novém týdnu.

Zdravím vás všechny s radostí, a prosím o shovívavost, protože ne vždy se mi podaří napsat příspěvek tak, jak si představuji. Minulý týden se „to“ právě nepodařilo.

„To“ se může zdát jako nějaká objektivní okolnost, ale koneckonců byla to moje volba. Pán Bůh mi jen dvě ruce nadělil, a tak jsem dělala a udělala, co bylo v mých silách, co bylo podle mne potřebné.

Tento týden je takový zvláštní – mísení starého a nového, mísení pohledu na minulost a výhledu do budoucnosti, pomalé loučení se s létem a vstupování do podzimu, lidské smyslové vnímání přírody pomalu ustupuje a chystá se k zimnímu spánku, stejnou měrou se probouzí v člověku vnitřní vnímání (vnitřního světa), sluneční světlo slábne, ale nevzdává se, měsíční světlo dorůstá, pomalu, klidně, nikam nespěchá a všechno stihne.

Vše se děje jakoby najedou, a do toho všeho v pátek „předpodzimní“ úplněk.

Jedním slovem Krása s velkým K.

Jedním slovem – užívejte si ji uvnitř i vně.

Když nahlas vyslovíte: děkuji, což je vědomé slovo pro vděčnost, tak se všechna krása jenom umocní. Nemluvě o tom, že zůstane vydechnuta ve vzduchu a pozdní letní vítr ji roznese po světě. Nikam nezmizí, jen bude stále k dispozici k nadechnutí.

Náš dech a vděčnost je úžasným nástrojem pro Tady a Teď, pro spojení minulosti a budoucnosti do jednoho okamžiku.

ÚPLNĚK 16. 9. 2016

Úplněk svou plností skutečně symbolizuje naplnění, což právě v tomto období nabízí mimo jiné vědomé přijetí léta. Léto se vám celé a plně odevzdalo, i to je nádherný důvod k vděčnosti životu.

Zářijový úplněk je v Rybách, což je krásné duchovní znamení, plné fantazie, jakoby rozum předával žezlo citům a pocitům.

Je to ideální čas pro meditace, relaxace, odpočinek, snění, romantiku.

V tomto týdnu se můžete na páteční úplně klidně a pokojně připravovat – sepište si své sny, racionálně, popište, co je možné, co nikoliv, čemu chcete věnovat pozornost primárně a dříve, co je možné odložit…

Prozkoumejte své vlastní síly, případně odvahu, je-li jí potřeba k některým životním krokům.

V pátek zkuste opustit praktické aktivity, bude-li to možné, vychutnejte si mystickou atmosféru úplňku v Rybách – bude vládnout tvořivý duch!

už v těchto dnech se připravuje, připravujte se též a po úplňku se radujte, jak to všechno, co jste si vysnili, fičí hladce jako po drátku.

Tvořte si svou budoucnost. Každá skutečnost realita začíná v představě.

A nevzdávejte to!

Děkuji vám za důvěru, za krásné zprávy, které píšete, za radost, kterou prožíváte.

Děkuji.

P.S. Na mých webových stránkách postupně přibývá formovaných (psaných) „pomocí“.

Protože psaná forma nikdy nenahradí živé setkání, tak ani ta nechybějí. Vše se dočtete a dovíte: http://www.yvetta-ellerova.eu/

7sekund

Malákniha – Alchymie Klidu

workshop:Co (ne)potřebujeme ke štěstí (v Ostravě) - (poloviční sleva do dnešní půlnoci)

přeji vám nádherné dny.

S vděčností Yvell

Pranostiky na září

Babí léto – léto na odchodě.
Touží-li září po rose, bude v říjnu bláta po ose.

Týden od 28. 8. - 3. 9. 2016

Nálada v týdnu od 28. 8. - 3. 9. 2016

Pokud se vám v minulých týdnech podařilo proměňovat staré na nové, nedobré na dobré, v předchozím týdnu vědomě vzpomínat na to dobré, pak v tomto týdnu si můžete užívat plodů své (vnitřní) práce.

Vzpomínání na vše dobré posiluje životní síly, vnitřní síly.

Užívejte si.

Krásy, slunce, tepla, ještě stále léta.

Užívejte si vědomě.

Všechny podněty z okolního světa, které k vám přicházely, inspirace, tušení, skutečnosti, které jste prožívali, se mohly projevovat jako pomoc a podpora nebo jako překážky. Nic není dobře ani špatně. Obojí má v životě svůj smysl.

Určitě budete souhlasit, když řeknu, že kdybychom nepoznali to, co nechceme, hůře bychom poznávali, co opravdu chceme.

Já vím, možná namítnete, že velmi dobře víte, co chcete, ale že to není buď možné, anebo v lepším případě to není tak snadné, jak se řekne.

Souhlasím. Ale přesto nabízím z toho všeho východisko v naději, že možné je všechno. A je-li možné všechno, pak je možné nevzdávat se naděje a pokračovat krok za krokem za tím, co chcete. Zpravidla to, co chcete, je to potřebujete. Zdolávání překážek může být jen přechodná fáze, jak dojít do cíle.

Řešením nemusí být uzavření se jen do sebe, uhnout vnějšímu světu ve vnitřní askezi, smutku nebo zmizet do lesa bez lidí.

Ale možná právě cesta skrz vnější svět, i s možným neporozuměním, těžkostmi, skrz kontakt s druhými, možná právě obyčejná lidská existence ve vztazích (s lidmi, věcmi, situacemi…) může zažehnout smysluplnější vědomí sebe sama.

V tomto týdnu máte příležitost nahlédnout, prohlédnout a nepodlehnout klamům vnějšího světa, stejně jako nahlédnout, prohlédnout a nepodlehnout vlastnímu sebeklamu. Ani se nemusíte odvracet s odporem od nepříjemností, ale můžete se dívat novýma očima rovnováhy. Jakoby jen váš pohled, vnitřní zrak i fyzické oko byli tím jediným možným způsobem, jak „urovnávat“ svůj život. Tedy urovnávat ve smyslu uvádět do rovnováhy.

Zkuste to.

Když se vám to podaří, můžete zažít věru dobré chvíle, věru dobré pocity. A právě pocity jsou magnetem pro realitu.

Z vnějšího světa můžete čerpat sílu pro svůj vnitřní život.

Stejně tak vnější svět potřebuje vás.

Opravdu.

Bez vašeho dechu by příroda zahynula.

Bez vás by nebylo života.

Jsem ráda, že jste.

Kdyby vás nebylo, pak ani můj život, který naplňuji touto prací, by neměl smysl.

Jsem ráda.

Děkuji vám za důvěru, za krásné zprávy, které píšete, za radost, kterou prožíváte.

Děkuji.

S vděčností Yvell

P.S. Posílám vám malý dárek: 7 sekund – Alchymie sedmy.

Miniknížečka, která vám může poskytnout rychlou a účinnou pomoc (tzv. „první“ pomoc) v situacích, s nimiž si třeba nevíte rady, které jsou pro vás těžké, bolestné, všelijak nesnesitelné, nebo jednoduše nepříjemné. Na uvedeném odkazu si ji můžete stáhnout zdarma.

Nebo prostřednictvím webových stránek vám ji zašlu zdarma na e-mail.

Přeji vám krásné letní dny.

Pranostiky na srpen:

Když v srpnu naprší, tak než se oběd pojí, všecko slunce vysuší.

Jak je teplo o Augustinu, tak bude studeno na Kateřinu. (28. 8.)Na svatého Jana stětí mají se ožínati bramborové nati. (29. 8.)