Meditace - vnitřní kniha tónů (notebook)

13 svatých vánočních nocí - meditací

Dnes v noci mne probudil sen, jasný jako letní den. Zdálo se mi, že všechno je u každého možné, akorát že to „dobré“ se lidem neděje jen díky dvěma slovům TLAK a STRACH.

Waw? A co s tím, napadlo mne v tom polospánku? Otevři svůj vnitřní notebook a piš.

Tak jsem otevřela svůj vnitřní notebook, vnitřní knihu tónů (not) a začala se ptát a psát:

A co s tím? Tlak a Strach? Piš! Piš, co teď uslyšíš!

A komu? Sobě i všem ostatním.

A koho to zajímá? Nechej to být. O to se nestarej.

Dobrá, tak co s tím Tlakem a Strachem? Tlak a Strach nejsou jen slova, ale pojmenování pro nevědomé prožívání. A co není ve vědomí, o tom nevíte. A o čem nevíte, tak prostě nevíte, jakoby neexistovalo a nemůžete to změnit. Změnit můžete jen to, o čem víte, že je. A pokud Strach a Tlak ve vašem životě působí, i když o tom nevíte, tak nejenže působí, ale brání skoro všemu dobrému, zdravému, šťastnému, krásnému. Jenom tlačí a straší a vy se s nimi přetahujete. Je to akce-reakce. Jako byste tlačili proti zdi. Žádná vědomá kreativní tvorba vlastního života. Nic takového. Pak se akorát divíte, proč se vám pořád dokola děje furt to samé. Je to tak?

Je. Kdybys Ty nebyla v polospánku, polobdění, nikdy bys tohle neslyšela ani neviděla.

Dobrá? A co teda s tím? Ty máš obrovskou zkušenost s uzdravením, svým, s pomocí lidem jiným, dětem, s meditací… Ty víš, že meditace je cesta, že je to stav podobný polospánku, poloprobuzení. Meditace na rozdíl od polospánku je v plném a bdělém vědomí. Ty víš, že meditace dostane tělo a mysl každého do klidu a může uvolnit všechny zábrany na cestě k radosti. Že se ty změny a proměny začnou v životě dít hladce a elegantně, ku prospěchu všech zúčastněných, a pak vypadají jako zázrak.

Vím, však ji lidem léta nabízím. A co s tím? Napiš, co teď víš..., co slyšíš…  Ty také víš o epigenetice – mnoho let a nikdo (kromě těch, co se tím zabývali) o tom mnoho let nevěděli, neslyšeli, ani podvědomě nechtěli. Ty znáš práci Bruce Liptona už mnoho let. Pošli lidem vzkaz: Jak změnit fungování DNA. Pak to vše nechej odejít. I text a starost „a co s tím“. Hotovo. Nic víc udělat nemusíš.

A jak to souvisí s tou meditací? Meditace je ono JAK (to nebo cokoliv jiného změnit a udělat). Meditace uzdravuje, proměňuje, pomáhá, ale co lidem brání, je nevědomý strach ze samotné meditace.

A proč se toho bojí? Lidé se bojí slova. Protože vědomě pojmenovat svoje sny, potřeby a přání vyžaduje slovo. Toho se bojí celý svět. A také slovem se dnes zabíjí. Ale tomu nechceme teď věnovat pozornost. Řekni lidem, že vlastního slova se bát nemusí, když myslí v dobrém a na dobré. Že si ani v meditaci nemusí nic přesně formulovat – jen si prožijí to, po čem jejich duše touží. A když poznají, že si to jen v představě při meditaci skutečně prožijí, tak budou mít jasný důkaz, že to jejich tělo, mysl, duše, jakkoliv to nazveme, prostě umí. Dokáže. A když dokázali jednou, dokáží i podruhé. A potřetí a znovu a znovu. Až to nakonec uvidí i ve hmotě. Celý svět bohužel zatím funguje tak, že věříte jen tomu, co vidíte, slyšíte, myslíte. Jak na nebi, tak i na zemi – to znáte, že jo – jenže s nebe stéká realita zrcadlově – funguje naopak, a to tak, že nejprve prožijete, skutečně pocítíte, a teprve pak to uvidíte v realitě, na zemi. Proto je meditace tak účinná. Díky meditaci by se mohl celý svět uzdravit. Tohle k lidem nechej odejít.

OK. Provedu Ale…? Není žádné „ale“.  „Ale“ je spojka odporovací. Pokud tomu nechceš sama bránit, udělej. Pokud bránit chceš, nedělej nic, respektive dělej všechno postaru a nic se nezmění. Tohle jsou proměny na spirále věčnosti. Tohle je proměna i pro tebe. Nejsou žádné posuny, postupy, kroky, nic takového, jsou jen proměny – v čase, těle, životě… A teď je čas proměny i u Tebe. Piš! A pak to nechej být, nechej to odejít.

Děkuji. Už se asi probouzím, odcházím. Odcházíš do Tady a teď. To může být krása, to není málo. Každopádně - rádo se stalo.

Zimní slunovrat

Zimní slunovrat 

V době hluboké zimy, kdy je nám fyzické slunce nejvzdálenější (obrazně řečeno), je naopak naše vnitřní slunce v plné síle.

Všechno se děje teď

Zimní slunovrat je nekonečně laskavá příležitost pro člověka, darovaná mu přírodou, světem, vesmírem, Bohem, je jedno, jak to nazveme.

Je to příležitost objevit už nekonečně dávno darovaný dar - vnitřní slunce.

Možná o tom slyšíte na každém kroku, čtete v každé druhé duchovní literatuře, slyšíte na kázání, možná už se taková věta nalezení vnitřního světla stala součástí vašeho myšlení tak samozřejmě, že ji ani moc nevnímáte, ale když se hlouběji zamyslíte, tak přeci jen může vyskočit otázka:

Ale JAK? Co to vlastně je? Jaké slunce? Jaké světlo? 

Vědomí srdce – vzácný dar

Příroda není žádný trestající tyran, který by člověku na půl roku, nekonečně dlouho a znovu a znovu, opakovaně odebíral vnější světlo a ponechával ho v temnotě.

Kdepak, příroda naopak nekonečně laskavě a opakovaně nabízí člověku díky tomuto rytmu možnost vnímat své vnitřní světlo ve vnějším „stmívání“.

Jakoby příroda jen pokorně čekala na vědomí člověka, zda tuhle nabídku přijme, zda si jí bude vědom. 

Možná je to vzájemnost, ukazující, že člověk potřebuje přírodu, bez níž by zahynul, ale rovněž, že příroda (Vesmír, Bůh) potřebuje člověka, vědomou bytost, bez které by, kdo ví, sama zahynula.

Není potřeba dělat nic nadlidského, nic kromobyčejného, ale stačí jednoduché a obyčejné:

VĚDOMÍ TADY A TEĎ

Uvědomění si souvislostí – což je vlastně logická záležitost, fyzika: slunce a světlo nikam nemizí – je to zákon zachování energie.

A pokud souhlasíte, pak nepochybně víte, že od letního slunovratu, kdy fyzické slunce se začíná sklánět a světla ubývá, začíná se naopak probouzet na své dráze vnitřní slunce.

Putuje od srdce k plnému vědomí a přináší člověku v rámci zachování energie příležitost k vědomému užívání si vnitřního světla, vnitřního slunce.

    Vědomí je mocná síla člověka ve vztahu k přírodě, k celému životu skrz naskrz.

Jenže naše běžná pozorování jsou zaměřena vesměs na vnější svět, takže i tomuto zaběhnutému tvrzení, že bez tmy bychom světlo nepoznali, nevěnujeme příliš pozornosti, protože takové tvrzení známe, souhlasíme s ním, a vidíme i ve vnějším světě.

Ale co s tím? 

Mezi tím vás stejně napadne – díky Bohu jsme podzim přečkali jakžtakž, díky Bohu už se blíží slunovrat a světla bude už jen více a více. 

Takto podobně přežíváme den za dnem, rok za rokem, od narození až ke smrti.

Asi ne náhodou jsou vánoce v době zimního slunovratu  - spojeny s narozením Krista – Světla.

Ale možná vás zklamu - nikdo takový se letos nenarodí. Jen v sobě můžete vědomě probudit k životu své vlastní vnitřní světlo, své vlastní vnitřní slunce.

A pokud ještě stále nevěříte, že je to možné a že je to blahodárné, pak se nic neděje - příští rok se určitě dožijete dalšího adventu, dalších vánoc, dalšího slunovratu.

Bože, jak nekonečně milosrdné jsou Tvé dary člověku. Akorát to člověk musí udělat sám.

Jsem šťastná, že Vás budu moci provázet Slunovratovou meditací, která je každým rokem nová a jiná - pokud se pro ni rozhodnete.

Letos se ve mně a pro vás připravuje zcela nový proud světla, zcela nová forma pohybu, vývoje - spirála.

Více informací na webových stránkách

Přeji vám všem laskavý advent

Yvell

Svatomartinské světlo.

 Co pořád máš s tím světlem?

Tak se totiž občas ptají někteří rovnou mne a jiní nerovně o mně beze mne a je taky pár těch, kteří ví a vidí mne v dobrém světle. Díky za to.

A co mám? Nic.

Jen malou drobnost, že identifikovat tmu a potácet se v ní, to umí kdekdo sakra dobře, a taky umí sakrovat. Ale vidět světlo a nepotácet se v něm nám připadá úplně samozřejmé a stejně sakrujeme.

Ona totiž tma není jen absence světla, ale temné bývají obyčejně běžné denní lidské situace, ve kterých se ocitáme. Kontakty s lidmi a vztahy a neporozumění a strachy a úzkosti a povinnosti a termíny a chyby a… Však víte, co myslím.

A vlastně ani nevím, proč vám to píšu, kromě toho, že nějak musím. Musím totiž ledasco – zajistit opravu vodovodních baterií, protože nefunguje v domácnosti ani jedna, zajistit opravu plynového kotle, protože hrozí havárie, cestovat po D1 2x týdně a přežít, držet se zkrátka, abych neříkala víc, než chtějí lidé slyšet, nějak pomoci dětem, jinak babičce, navařit, uklidit nepořádek, vyluxovat koberce, vytřít lino, umýt záchod, vanu, umývadlo, vyprat ne špinavé, ale smrdící prádlo, pověsit voňavé, posbírat suché, vyžehlit skrčené, mazlit se s kočkou, číst mejly, zprávy na FB, odpovídat na všechno možné i nemožné…

A pak o samotě v sobotní kuchyni zjistím, že už zítra je Svatý Martin a že si nejsem jistá, jestli jsem celou dobu, od konce léta až do teď zažehovala dostatečně vnitřní světlo, o kterém furt a dokola už desítky let mluvím.

A výsledek? Zažehovala. Zažehovala jsem, aniž bych o tom vždy úplně plně věděla. Někdy zažehuji vědoměji, jindy méně, někdy vůbec. Ale kdybych nezažehovala, nebyla bych.

A vůbec bych to všechno, co musím, a co dělám, nezvládla, kdyby nebylo pomoci mých blízkých a přátel. Moje rodina a přátelé stojí v mém světle. A za to jim moc děkuji. Bez nich by vodovodní baterie ani kotel nebyly opravené, bez nich bych neprala ani nevařila, protože nakoupit bych už nestihla. Bez nich bych nebyla sama v kuchyni, ale osamocená v životě. Bez nich bych nebyla to, co jsem a co mohu a chci. Pomáhají mi vidět sebe.

A vidět mohu jen ve světle.

A koneckonců, nic nemusím, ale můžu.

Proto světlo.

Zítra, na Sv. Martina si zapalte lucerničku a možná uvidíte víc, než by vás kdy napadlo.

A zapalujte si ji po celou dobu, až do vánoc, kdy se k nám začne světlo zase vracet. Těšíte se? Já ano, ale stejně tak mám radost z možnosti, že světlo nemizí, jen se stěhuje zvenčí dovnitř.

A může zářit tak jak tak. Jak chcete. Jak dovolíte. Jak se rozhodnete.

A …

Děkuji.

S plnou vděčností všem a všemu a za všechno děkuji.

Yvell

V Ostravě 10. 11. 2018