Dnes v noci mne probudil sen, jasný jako letní den.
Zdálo se mi, že všechno je u každého možné, akorát že to „dobré“ se lidem neděje jen díky dvěma
slovům TLAK a STRACH.
Waw? A co s tím, napadlo mne v tom polospánku? Otevři svůj
vnitřní notebook a piš.
Tak jsem otevřela svůj vnitřní notebook, vnitřní knihu tónů
(not) a začala se ptát a psát:
A co s tím? Tlak a Strach? Piš! Piš, co teď
uslyšíš!
A komu? Sobě i všem ostatním.
A koho to zajímá? Nechej to být. O to se nestarej.
Dobrá, tak co s tím Tlakem a Strachem? Tlak a Strach nejsou jen slova, ale pojmenování pro nevědomé prožívání. A co není ve vědomí, o tom nevíte. A o čem
nevíte, tak prostě nevíte, jakoby neexistovalo a nemůžete to změnit. Změnit
můžete jen to, o čem víte, že je. A pokud Strach a Tlak ve vašem životě působí,
i když o tom nevíte, tak nejenže působí, ale brání skoro všemu dobrému,
zdravému, šťastnému, krásnému. Jenom tlačí
a straší a vy se s nimi přetahujete. Je to akce-reakce. Jako byste
tlačili proti zdi. Žádná vědomá kreativní tvorba vlastního života. Nic
takového. Pak se akorát divíte, proč se vám pořád dokola děje furt to samé. Je
to tak?
Je. Kdybys Ty nebyla v polospánku, polobdění, nikdy bys
tohle neslyšela ani neviděla.
Dobrá? A co teda s tím?
Ty máš obrovskou zkušenost s uzdravením, svým,
s pomocí lidem jiným, dětem, s meditací… Ty víš, že meditace je
cesta, že je to stav podobný polospánku, poloprobuzení. Meditace na rozdíl od
polospánku je v plném a bdělém vědomí. Ty víš, že meditace dostane tělo
a mysl každého do klidu a může uvolnit všechny zábrany na cestě k radosti. Že
se ty změny a proměny začnou v životě dít hladce a elegantně, ku prospěchu
všech zúčastněných, a pak vypadají jako zázrak.
Vím, však ji lidem léta nabízím. A co s tím? Napiš, co teď víš..., co slyšíš… Ty také víš o epigenetice – mnoho let a nikdo
(kromě těch, co se tím zabývali) o tom mnoho let nevěděli, neslyšeli, ani
podvědomě nechtěli. Ty znáš práci Bruce Liptona už mnoho let. Pošli lidem vzkaz: Jak změnit fungování DNA. Pak to vše nechej
odejít. I text a starost „a co s tím“. Hotovo. Nic víc udělat nemusíš.
A jak to souvisí s tou meditací? Meditace je
ono JAK (to nebo cokoliv jiného změnit a udělat). Meditace
uzdravuje, proměňuje, pomáhá, ale co lidem brání, je nevědomý strach ze
samotné meditace.
A proč se toho bojí? Lidé se bojí slova. Protože vědomě
pojmenovat svoje sny, potřeby a přání vyžaduje slovo. Toho se bojí celý svět. A
také slovem se dnes zabíjí. Ale tomu nechceme teď věnovat pozornost. Řekni
lidem, že vlastního slova se bát nemusí, když myslí v dobrém a na dobré. Že
si ani v meditaci nemusí nic přesně formulovat – jen si prožijí to, po čem
jejich duše touží. A když poznají, že si to jen v představě při meditaci skutečně
prožijí, tak budou mít jasný důkaz, že to jejich tělo, mysl, duše, jakkoliv to nazveme,
prostě umí. Dokáže. A když dokázali jednou, dokáží i podruhé. A potřetí a znovu
a znovu. Až to nakonec uvidí i ve hmotě. Celý svět bohužel zatím funguje tak,
že věříte jen tomu, co vidíte, slyšíte, myslíte. Jak na nebi, tak i na zemi –
to znáte, že jo – jenže s nebe stéká realita zrcadlově – funguje naopak, a
to tak, že nejprve prožijete, skutečně pocítíte, a teprve pak to uvidíte
v realitě, na zemi. Proto je meditace tak účinná. Díky meditaci by se mohl
celý svět uzdravit. Tohle k lidem nechej odejít.
OK. Provedu Ale…? Není žádné „ale“. „Ale“ je spojka odporovací. Pokud tomu nechceš
sama bránit, udělej. Pokud bránit chceš, nedělej nic, respektive dělej všechno
postaru a nic se nezmění. Tohle jsou proměny na spirále věčnosti. Tohle je
proměna i pro tebe. Nejsou žádné posuny, postupy, kroky, nic takového, jsou jen
proměny – v čase, těle, životě… A teď je čas proměny i u Tebe. Piš! A pak
to nechej být, nechej to odejít.
Děkuji. Už se asi probouzím, odcházím. Odcházíš do Tady
a teď. To může být krása, to není málo. Každopádně - rádo se stalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat