Zimní slunovrat

Zimní slunovrat 

V době hluboké zimy, kdy je nám fyzické slunce nejvzdálenější (obrazně řečeno), je naopak naše vnitřní slunce v plné síle.

Všechno se děje teď

Zimní slunovrat je nekonečně laskavá příležitost pro člověka, darovaná mu přírodou, světem, vesmírem, Bohem, je jedno, jak to nazveme.

Je to příležitost objevit už nekonečně dávno darovaný dar - vnitřní slunce.

Možná o tom slyšíte na každém kroku, čtete v každé druhé duchovní literatuře, slyšíte na kázání, možná už se taková věta nalezení vnitřního světla stala součástí vašeho myšlení tak samozřejmě, že ji ani moc nevnímáte, ale když se hlouběji zamyslíte, tak přeci jen může vyskočit otázka:

Ale JAK? Co to vlastně je? Jaké slunce? Jaké světlo? 

Vědomí srdce – vzácný dar

Příroda není žádný trestající tyran, který by člověku na půl roku, nekonečně dlouho a znovu a znovu, opakovaně odebíral vnější světlo a ponechával ho v temnotě.

Kdepak, příroda naopak nekonečně laskavě a opakovaně nabízí člověku díky tomuto rytmu možnost vnímat své vnitřní světlo ve vnějším „stmívání“.

Jakoby příroda jen pokorně čekala na vědomí člověka, zda tuhle nabídku přijme, zda si jí bude vědom. 

Možná je to vzájemnost, ukazující, že člověk potřebuje přírodu, bez níž by zahynul, ale rovněž, že příroda (Vesmír, Bůh) potřebuje člověka, vědomou bytost, bez které by, kdo ví, sama zahynula.

Není potřeba dělat nic nadlidského, nic kromobyčejného, ale stačí jednoduché a obyčejné:

VĚDOMÍ TADY A TEĎ

Uvědomění si souvislostí – což je vlastně logická záležitost, fyzika: slunce a světlo nikam nemizí – je to zákon zachování energie.

A pokud souhlasíte, pak nepochybně víte, že od letního slunovratu, kdy fyzické slunce se začíná sklánět a světla ubývá, začíná se naopak probouzet na své dráze vnitřní slunce.

Putuje od srdce k plnému vědomí a přináší člověku v rámci zachování energie příležitost k vědomému užívání si vnitřního světla, vnitřního slunce.

    Vědomí je mocná síla člověka ve vztahu k přírodě, k celému životu skrz naskrz.

Jenže naše běžná pozorování jsou zaměřena vesměs na vnější svět, takže i tomuto zaběhnutému tvrzení, že bez tmy bychom světlo nepoznali, nevěnujeme příliš pozornosti, protože takové tvrzení známe, souhlasíme s ním, a vidíme i ve vnějším světě.

Ale co s tím? 

Mezi tím vás stejně napadne – díky Bohu jsme podzim přečkali jakžtakž, díky Bohu už se blíží slunovrat a světla bude už jen více a více. 

Takto podobně přežíváme den za dnem, rok za rokem, od narození až ke smrti.

Asi ne náhodou jsou vánoce v době zimního slunovratu  - spojeny s narozením Krista – Světla.

Ale možná vás zklamu - nikdo takový se letos nenarodí. Jen v sobě můžete vědomě probudit k životu své vlastní vnitřní světlo, své vlastní vnitřní slunce.

A pokud ještě stále nevěříte, že je to možné a že je to blahodárné, pak se nic neděje - příští rok se určitě dožijete dalšího adventu, dalších vánoc, dalšího slunovratu.

Bože, jak nekonečně milosrdné jsou Tvé dary člověku. Akorát to člověk musí udělat sám.

Jsem šťastná, že Vás budu moci provázet Slunovratovou meditací, která je každým rokem nová a jiná - pokud se pro ni rozhodnete.

Letos se ve mně a pro vás připravuje zcela nový proud světla, zcela nová forma pohybu, vývoje - spirála.

Více informací na webových stránkách

Přeji vám všem laskavý advent

Yvell