Téma: „Hleď si svého“ pokračuje.

Téma: „Hleď si svého“ pokračuje. 

Vysvětlím proč:

Dostala jsem totiž minulý týden zpětnou vazbu na příspěvek v Kalendáři duše.  Krásnou! Bylo mi sděleno, že název „Hleď si svého“ vyvolal v daném člověku pocit, jako by byl takovými slovy odháněn, aby mazal někam jinam, hleděl si svého, svého něčeho, svého nějakého čehosi...

Jen se potvrdilo, že škála, rozmanitost a jinakost ve vnímání třeba jen tří slov je nekonečná. Protože vychází ze zkušenosti jednotlivých lidí, kteří mají odlišné zkušenosti.

Proto tento týden pokračuji se stejným názvem, ale s dovysvětlením: sousloví „hleď si svého“ je to nejkrásnější a nejmoudřejší, s jakým se můžete setkat. A jeho obsah nabádá k tomu nejkrásnějšímu a nejmoudřejšímu, co jen můžete udělat. Jinými slovy – nepotřebujete se starat o druhé, posuzovat, co by měli udělat jinak či lépe, abyste se vy cítili jinak a lépe. Ale můžete (nic nemusíme) se starat o to, abyste sami sebe „uzdravili“, abyste sami sebe dostali do životního pocitu štěstí a radosti. K tomu vám ti druzí pomáhají. Jen k onomu uvědomění.

Jak?

Jednoduše tím, že jsou. Pokud skutečně pomáhají, tak je to skvělé. Když ovšem dělají něco, co vám samotným nedělá dobře, tak tady začíná ona cesta: „Hleď si svého“.  To je příležitost začít zkoumat, bádat, prověřovat svoje potřeby, reakce, přesvědčení. Hledat a pátrat v sobě, co se vám to děje ve vztahu s druhými, co cítíte? A pak pokračovat: PROČ to asi cítíte, odkud se to ve vás bere, co můžete změnit, co je naučené a co převzaté (chování a přesvědčení), co vás drží v pasti strachu z „něčeho“, co naopak je vám blízké, příjemné. Jednoduše vnitřní nazírání a zároveň racionální zvažování.

Po tomto prvním kroku, tedy zkoumání svých vlastních osobních potřeb, přání, tužeb, může následovat další krok, a to rozhodnutí pro změnu. A tady většinou člověk narazí na nejistotu: rozhodnutí pro změnu s sebou nese strach a nejistotu. Nikdy nebývá nic černobílé, špatné nebo dobré, obojí se spolu prolíná a vzájemně prostupuje, což v člověku vyvolává nejistotu. Právem se namítnete, že takových teorií už jste slyšeli přehršel. Ale JAK TO UDĚLAT? JAK POZNAT CO JE CO? 

K tomu nám život, tělo, příroda, Bůh, či jakkoliv jinak to nazvete, dali k dispozici institut POCITU.  Geniální nástroj, kterému nás nikdy nikdo neučil věnovat pozornost, ale naopak bylo v nás od dětství posilováno přesvědčení, že pocity, hanebně často házené do pytle pocitologie, jsou k ničemu, ba dokonce škodlivé. A tak jsme se dokonale naučili své pocity nejen skrývat, ale bezvadně potlačovat. Jaké to má důsledky, to je na celou knihu.

Pocit je hlas duše, hlas Boha, hlas přirozenosti. Pocit vás zpravidla neklame, ale jeho racionální potlačování, když bude souviset se starou zkušeností a starým přesvědčením, vás může svést. Ale právě ona těžkost, se kterou se právě potýkáte, je ideální příležitostí, jak rozpoznat, co je nepotřebné, škodlivé, co volá po změně. Právě bez oněch těžkostí byste se k žádné změně nedopracovali, bez nich byste nic nezačali prozkoumávat, řešit ani zdokonalovat.

Co je však podstatné, že to všechno můžete udělat jen u sebe, jen se sebou samým. Nemůžete měnit nikoho druhého.

V tom smyslu je prastará moudrost: „Hleď si svého“ dokonalá, jednoduchá a jasná. Ale je pravda, že v průběhu času se zdeformovala do podoby negativní.

Nakonec mi v debatě s tím člověkem bylo dáno za pravdu: když budete myslet na DOBRÉ, když budete tvořit DOBRÉ, pak je vždy DOBRÉ začít u sebe, protože DOBRÉ z vás bude vyzařovat tak silně, že vše se v DOBRÉ obrátí a šťastní budou i všichni okolo vás. Slovo DOBRÉ však neznamená SOBECKÉ  či bezohledné (v tom smyslu, že určitě není DOBRÉ žít v podvodu, lži, bezohlednosti, lstivosti, zákeřnosti…blablabla…) Slovo DOBRÉ znamená čisté, laskavé, poctivé, pravdivé, ohleduplné ke všem zúčastněným.

A ještě doplním: DOBRÉ znamená také ROVNOVÁHU. Rovnováhu mezi BRANÍM i DÁVÁNÍM. Jinými slovy – nechtít získat nic zadarmo od jiných, ale také zadarmo nepracovat. A to nemám na mysli jen peníze, ale životní energii. Dodávám jen, že je-li to přirozené pravidlo, pak výjimky ho jen potvrzují. Myslím tím dary, v nichž není potřeba rovnováhu zkoumat. Dary jsou dary z lásky, a ta je vždy krásná, DOBRÁ.  

Jan Werich kdysi prohlásil, že mít rád lidi, je celé tajemství a jediný recept na štěstí. A v Bibli jest psáno: Miluj bližního svého jako sebe sama. Tak jak?

Tak. 
Obojí platí: Jen tolik je pravdy v lásce a úctě ke druhým, kolik lásky a úcty cítíme k sobě - k člověku. A odpověď na to, kolik lásky a úcty cítíme k sobě, tolik nacházíme ve svém okolí, v situacích, ve vztazích, v nichž se ocitáme. Bez druhých bychom sebe nepoznali.

Umět vážit si sebe, své práce, svého umění, je umění. Budeme-li si vážit sebe, budou si druzí vážit nás. To je možná největší a nejdokonalejší umění světa. Hodno NOBELOVY CENY.

Apropos – tolik diskutovaná Nobelova cena za literaturu pro Boba Dylana je možná právě obrazem toho, že si Bob D. sám sebe váží. Ale kdo ví? Nemluvila jsem s ním.

Přeji vám v následujících dnech radostnou a vědomou práci s tím, co vás v myšlenkách či pocitech zaměstnává, co vás trápí, nebo co vás činí šťastnými, a vězte, že vše je možné v DOBRÉ obrátit. Někdy dokonce jako mávnutím kouzelného proutku. Akorát samo se to nestane. Ruce má jen člověk, ne anděl. Ruka je prodloužené srdce.

S vděčností Yvell

P.S. Kromě toho všeho vás s vděčností zvu na on-line setkání, v němž se budu věnovat tématu STRACHU. Strachu, který nás občas ovládá, aniž jsme si toho vědomi, může kazit všechny nové, i DOBRÉ plány, strachu, který je epidemií současného světa.

V neděli 23. 10. ve 20 hodin

Ke sledování je potřeba se přihlásit: přihlášení

Budu vám vděčná, když si poslechnete a napíšete mi případně nějakou zpětnou vazbu, zda vám to bylo ku prospěchu. Je to moje práce, činí mne šťastnou a s takovým pocitem ji předávám i vám. Jen díky vám se mohu učit dál poznávat sebe.

Týden od 9. - 15. 10. 2016

Nálada v týdnu od 9.-15. 10. 2016

Moji milí věrní přátelé,

opět se omlouvám za prodlevu v psaní. Muselo tak být. I když je takovéto psaní soustředěná činnost, mnohdy několik hodin, ne-li dnů, pořád mě moc baví. Mám z toho radost a věřím, že radost máte i vy.

Tak co nám nabízí následující týden?

I přestože už je neděle večer, můžete si ještě naplánovat, co dny v následujícím týdnu od vás budou požadovat, či o čem už víte, že je nezbytné udělat. Prostě nic nezačínejte, jen dokončete započaté.

Možná cítíte v posledních dnech lehkou podzimní nostalgii, snad ne smutek. Ale pokud přece jen, pak nevěšte hlavu, sinusoidy se pohybují pěkně rytmicky nahoru a dolů a právě se chystají nahoru

Energie příštího týdne se bude krásně od pondělka rozpohybovávat směrem k uvolnění stísněnosti do radosti. Nebo jinými slovy – od praktičnosti k fantazii. Jakoby pán Praktický předával žezlo paní Fantazii. A je-li to tak, pak je dobré v klidu a bezpečí v pondělí investovat svou energii standardním způsobem, nic nepřeceňovat, nevrhat se do něčeho nejasného, ale užívat si ověřených životních postupů, třeba jen tak někomu poradit, pomoci, klidně a s láskou, a pak zase – bez toho, aniž byste na sebe přebírali odpovědnost za jiné, můžete pokračovat ve svém zaběhnutém životním režimu.

Energie tohoto týdne budou velmi pozvolna, den po dni, posilovat vaši intuici. Zkuste jí, potažmo sobě, důvěřovat. Často se to vyplatí, i když to někdy může vypadat hodně bláznivě, opravdu je to ideální čas pro vědomé posílení sebedůvěry, která následně přináší ovoce v podobě dobrých pocitů. Jako byste si říkali: „Ty jo, všechno jde tak hladce, a dokonce v klidu…,…a kde tohle mne napadlo?...“ Nebo něco podobného. Nelekejte se. Ale radujte se!  Nemusí to znamenat, že všechno klapne, i když je velmi pravděpodobné, že klapne. Ale nastane-li jakákoliv situace k řešení, pak jedině vaše sebedůvěra a radostná fantazie vám řešení usnadní.

Ke konci týdne pak můžete vnímat jakýsi blažený pocit rovnováhy, klidu, až vás to může naplnit tolikou energií, že budete mít na rozdávání.

Klidně rozdávejte, vždy s láskou, vydejte se do společnosti, radujte se.

Inu, když tohle píšu, napadá mne, že takto by se molo vlastně psát o jakémkoliv týdnu v jakémkoliv roce. To je sice pravda, ale přeci jen v průběhu roku přinášejí jednotlivé týdny velmi jemné a odlišné vibrace.

Rudolf Steiner píše v knize Kalendář duše k tomuto týdnu:  V tomto týdnu setrváváme v náladě počátku podzimu, kdy duše sestupuje jako Persefóné do podsvětí svých vlastních hlubin… Cesta do vlastního nitra probouzí zároveň cit, jejž bychom mohli nazvat „touhou plnou tušení“.

Už jsem se dříve zmiňovala několikrát, že vždy otevírám knihu Kalendář duše až po té, co jsem napsala úvodní text. Je to určitá forma mého vnitřního studia a posilování mého vlastního vnímání. Vždy však je to zvláštní pocit, trošku dobrodružný, trošku blažený, když při čtení jsem v souladu se svým cítěním i s tím, co jsem napsala. Ale nepíšu to, abych se chlubila, ale abych vás všechny povzbudila: ANO (a to nemá nic společného s politickou stranou, se kterou v souladu nejsem), ano, taková schopnost je v každém člověku. A já si moc přeji, aby se vám podařilo tuhle schopnost probudit, oživit. Je to paradoxně snadné, věřte. Pokud mé články vám v tom pomohou, budu tomu hodně ráda.

Cesta do vlastního nitra probouzí zároveň cit, jejž bychom mohli nazvat „touhou plnou tušení… Touha plná tušení je jinými slovy touha po světle, po teple. Proto milujeme zpravidla nejvíce léto – protože potřebujeme k životu světlo a teplo. Ale právě PODZIM nám usnadňuje život tím, že máme možnost VĚDOMĚ „ohřívat se“ ve svém vlastním VNITŘNÍM světle a teple. Podzim je jarem duše.

Kdyby podzimu nebylo, nikdy bychom nemohli vnímat intenzivně své vlastní vnitřní teplo a světlo. Být si vědom svého (všeho), je vlastně sebevědomí. A sebevědomí je darem, který je třeba hýčkat v laskavých formách, nikoliv hanlivou vlastností, jak se nás mnozí snažili možná celý život přesvědčovat. Ovšem je pravdou, že babička říkávala: Hleď si svého! Prastará moudrost. Ale jako děti se nás to dotklo, protože jsme chtěli všude být, všechno vidět, všechno zažít. Proto až v dospělosti můžeme docenit hloubku prastarých moudrostí, zhuštěných většinou do pár slov. A když taková slova uchopíme vědomě – blaho největší se dostaví.

Přeji vám tedy nádherný týden. Vnitřně teplý a světlý. Nasvícený jen na to "vaše".

A to počkejte – to teprve začíná! Ono se to bude totiž až do vánoc jenom prohlubovat a posilovat! (Myslím vnitřní teplo a světlo).

Mějte se moc krásně.

A děkuji všem těm, kteří mi podávají zpětnou vazbu, že se na články těší a že jim pomáhají. Bez toho by moje radost byla méně než poloviční.

S vděčností Yvell