neděle 20. listopadu 2016

Podzimní naděje (týden od 19. 11.)




Posílám podzimní pozdravení se světlem.

Víte, někdy je potřeba hromada odvahy, aby člověk unesl (snesl) sám sebe. A je jedno, zda nesete přesvědčení, že jste budižkničemu nebo že jste geniální. Zmiňuji sice dva extrémy, aby vyzněly vedle sebe zřetelněji, ale i jemnější odstíny obou extrémů mohou být podobně těžké. Společným jmenovatelem oné těžkosti „unesení“ je strach z nepřijetí, strach z odmítnutí. Jinými slovy touha po přijetí, touha po porozumění.

Co s tím?

Nabízím pro tento týden jedno z mnoha možností (zkušenosti z mé terapeutické praxe). Možností je pravděpodobně nekonečně, ale abych neutonula v relativitě a nebyla hned na počátku odmítnuta, volím si popsat jedno z mnoha.

První extrém – totiž přesvědčení, že jste budižkničemu (nebo něco podobného v mírnější formě), bývá velmi častý, i když ne v takto výrazně extrémní podobě. Lidé jakoby si přivykli stavu, že nic moc neumí, že támhleto (něco krásného) je nemožné, že tohleto (něco krásného) není nic pro ně, postupně se v životě už přestávají zajímat nebo snažit, a radostný pocit ze života? No, nic moc.

Chci vám říci, že takový velmi častý životní pocit (já za nic nestojím) je jen a jen pocit, přesvědčení. Naučené přesvědčení, které se stalo součástí vašeho citového, mentálního a posléze i fyzického těla v průběhu celého života. Mnohdy nemá se skutečným potenciálem člověka nic společného.

Kde se to zrodilo?

Možná jste tu a tam, nebo často, což není tolik podstatné, slyšeli od rodičů, učitelů, známých, přátel: „Hele, tak tohle se ti nemůže podařit…, to ani nezkoušej …, to je blbost…, takhle nemůžeš přemýšlet…, tak zkus, ale nevěřím…, hlavně to nepokaž…, a fůru podobných slov a řečí, které oni dospělí říkali v nejlepší víře vám pomoci a uchránit vás před nepříjemnostmi či zklamáním. Nechtěli vám ublížit, to v žádném případě. Jenže, co čert nechtěl, nebo spíš chtěl, právě tyhle věty, tahle slova se vryla do vašeho těla nezapomenutelně. Těmito „pokyny“ jste se začali řídit. Což je koneckonců přirozené, protože pokud jste je slyšeli jako dítě, pak jste je nepochybně uposlechli, protože každý druhý dospělý byl pro vás v období dětství autoritou. Pokud jste takové věty slyšeli navíc od milované autority, o to víc jste se jich drželi. V průběhu času jste sice přicházeli na to, že je škoda, když jste to či ono neudělali tak, jak jste chtěli, byť vás okolí odrazovalo, že jste vlastně měli pravdu. Jenže čas plynul rychle, vy už jste se možná zaháčkovali v nějaké úplně jiné životní profesi, v činnosti, kterou jste sice moc nechtěli, ale dnes ji zvládáte dobře, ba co víc, živí vás. Otázkou je, zda se cítíte šťastni.

Jsem stále v tématu prvního extrému, tedy pocitu „budižkničemu“. Pokud už nejste dítě a přesto takový pocit nebo jemu podobný máte, pak vězte, že máte vyhráno. Přesněji řečeno – máte vyhráno, pokud si takový pocit uvědomujete. Jeho uvědomí je totiž zásadním momentem, po němž je možná změna. Pokud si ho nejste vědomi, nemůžete nic změnit. Změnit můžete jen to, o čem víte, že je.

Jak?

Právem se zeptáte: „Ale jak to mám udělat?“ A já pokračuji: „Jak můžete změnit své přesvědčení?“ Jednoduše tak, že se rozhodnete pro změnu. Pokud se rozhodnete, ono řešení „jak“ se k vám vždycky dostane. Řešení existuje, ale i to je součást přesvědčení – zda věříte, že vůbec nějaké řešení existuje. První kroky jsou vaše vnitřní otázky k sobě samému: O čem jste přesvědčeni? Čemu věříte? Chcete vše nechat tak, jak je? Nebo potřebujete změnu? Často se lidé nejvíce bojí toho samotného rozhodnutí pro dobré.

Vaše odpovědi vám otevřou brány na cestě, která vede k řešení: například sáhnete po knize, v níž se dočtete zajímavé informace; objevíte nějaký film, který vám napoví: waw!; nebo pocítíte, že není potřeba se na nikoho zlobit, pokud vás třeba ovlivnil negativně (prostě se to stalo, na minulosti nic nezměníte – ale můžete se rozhodnout pro novou budoucnost), a tak ty staré nepříjemnosti „vypustíte“ (odpustíte), nebo vyhledáte nějakého „mistra“, který vám může pomoci…, jak říkám – možností je nekonečně.

Ze své terapeutické praxe mohu s odpovědností říci, že každý, kdo se rozhodl pro změnu, řešení nalezl. Ale také vím, že řada lidí se drží dlouho starého přesvědčení, že změna přece nemůže být snadná, jednoduchá, nebo že si ji nazaslouží nebo že to nedokáží nebo mají strach, že by objevili v minulosti něco, co už nechtějí ani trochu nahlédnout (mohu vás ujistit, že v minulosti není potřeba se hrabat) nebo kdovíco. 

Pokud sami sebe takto bojkotují dlouho, trvá změna dlouho. Pokud se fakticky a vážně rozhodnou pro změnu k dobrému, jde to raz dva.

Když otevřete knihu Kalendář duše od R. Steinera, dočtete se v textu pro tento týden (necituji – interpretuji): V podzimním období se duše vrací zpět k sobě, na rozdíl od léta, kdy se mohla cítit ochromena přírodní krásou, nebo od jara, kdy mohla cítit ohrožení, že bude vstřebána světovým světlem. Tak právě na podzim může vnímat pocit odloučení od světa.Bez vcítění a účastného prožívání všeho přírodního dění se svět může jevit jednostrannému poznání jako mrazivá prázdnota prostoru, v němž lhostejně krouží mrtvá tělesa a plynové koule…

…Svět kolem nás zjevuje všude svá tajemství, v každém kameni, v každé rostlině, zvířeti, oblaku, ale právě bez vcítění a účastného prožívání všeho přírodního se může vše jevit jako bez užitku a bezmocně.

Podzimní období je jedinečné pro uvědomění si, že vnější svět vás potřebuje stejně tak, jako vy jeho.

Ano, snad neodmítnete mé přesvědčení, že příroda není nic marného a mrtvého, natož člověk v ní – že by mohl být marný budižničema, bez užitku a bezmocný? Jen se tak vše (příroda i člověk) může někdy jevit našemu omezenému poznání.

Inu. Cítíte občas v tomto podzimním období pocit marnosti, těžko snesitelné samoty, bezmoc…?  

Nevěšte hlavu, zase přijde jaro, hřejivé světlo, léto. Aby však i příroda mohla být skutečnou pomocí člověku tak, že neupadne hluboko do pocitu marnosti a beznaděje, pak právě v tomto podzimním období je ideální příležitost přijmout svou niternou a živou účast na vnímání hodnot a krásy, skrytých na první pohled v marných skutečnostech, jako je kámen nebo oblaka nebo suchý strom či zvadlé listí, opuštěné a pošlapané na chladné zemi.

Podobně i lidský pocit marnosti v sobě skrývá potenciál. Úžasný, hodnotný a krásný potenciál ke změně, k poznání vlastní hodnoty a krásy, k jejímu uvědomění si, k novému rozhodnutí. Právě a jedině lidské vědomí přináší světu a přírodě neskonalou sílu a energii. Čím hodnotnější a krásnější je lidské vědomí (myšlenky, poznání, porozumění…), tím hodnotnější a krásnější se stává vše na všech rovinách.

Všechna stará a nepotřebná přesvědčení, která jste v průběhu života přijali za svá, můžete svým vědomým niterným rozhodnutím vypustit a na počátku třeba jen v představách začít tvořit nová, potřebná a krásná. Co tím ztratíte?

Pokud však zavnímáte alespoň na okamžik potřebu pomoci na své cestě, neváhejte požádat kohokoliv o pomoc. Chodí a žije mezi vámi mnoho těch, kteří mohou pomoci, vaše intuice vás nepochybně povede správným směrem. Důvěřujte svým pocitům, své intuici.
Nebojte se! (řekl Anděl…)

Své příspěvky nabízím jako pomoc, ale jsem si vědoma, že ve formě psaných slov (byť psaných se silným prožitkem) mají omezenou sílu. Věřím však, že jsou inspirací ke všemu dobrému a ještě lepšímu ve vašich životech.

S tím vším koresponduje také citát C. G. Junga

V důvěře a s láskou vaše Yvell

Příští téma: Nesení životního pocitu geniality, jeho úskalí i proměna v realitu 

Žádné komentáře:

Okomentovat