Dnes, v sobotu 17. listopadu

Dnes, v sobotu 17. listopadu

Úplná a největší síla měsíce za posledních mnoho let pomalu odchází, ale síla světla zůstává, panečku, ta nemizí. 

Měsíc je jen zrcadlem, a skutečnost, že byl ve svém posledním úplňku nejblíže Zemi, můžeme vnímat jako dar, nebo nakopnutí, připomenutí, že světlo je stále přítomno! Možná chtěla příroda „mega úplňkem“ jen znovu naznačit, že někdy je potřeba člověku určitou mega událostí naznačovat a připomínat to či ono, protože mnohé bereme jako samozřejmost. Možná chtěla příroda „mega úplňkem“ jen znovu naznačit, že takovou skutečnost jako je největší blízkost světla, můžeme nést ve vědomí vědoměji.

Úplňkové období nebylo možná pro mnohé snadné období, ani pro mne ne, byť světlo Měsíce miluji, o slunečním už ani nemluvě. Nicméně probíhají změny a proměny na mnoha rovinách, nesou s sebou rozmanité těžkosti, ani mně se nevyhýbají, až by se zdálo, jakoby největším omezením v životě byl život sám. Však nevzdávám (se).

Nevzdávejte nic ani vy, prosím.

Malé vysvětlení - mám-li v publikování příspěvků pauzy, pak to znamená, že proces mého života je v záběru takových okolností, že publikovat jednoduše není možné.

Dnes však píši naléhavou informaci, pro všechny, kteří čtete pravidelně, jakési povzbuzení pro vás, dokonce možno nazvat prosbou: Jděte! Jděte dál ve svém životě s myšlenkou na světlo, které tmu nikdy neporazí.

I když, je pravda - před pár dny mi syn ukazoval objev vědců, kteří vynalezli takovou černou čerň, na které se i světlo ztrácí. Bylo to znepokojivé. Po té mne však napadlo, že je-li tak, a je mi to celkem jedno, pak nepochybně existuje i druhá strana této mince, tedy takové světlo, které i tu nejčernější čerň nasvítí. Nic ovšem nepovažuji za náhodu, proto informace o nejčernější černi byla důležitá zejména pro to, abych si uvědomila, že nejčernější čerň má také svůj protipól, tedy světlo ještě světlejší než světlo samé, nebo takové, kterým svítili vědci na černou čerň. To je jedno, každopádně k takovému světlu upírám nyní svou vědomou pozornost. Co už mohu jiného?

Všichni máme možnost vybrat si, rozhodnout se pro jakoukoliv pozornost, pro jakékoliv přesvědčení. V takovém rozhodnutí začíná každá cesta. Říká se, že všechno, co člověka napadne, je v tomto světě možné. Není nic, co by bylo nemožné, pokud vás to někdy napadlo. Nebo ještě jinak – pokud je to možné, tak proto vás to napadlo. Proto naléhavě připomínám sílu našeho vědomí, které nám dovoluje vybírat si, nač budeme myslet, co budeme chtít vytvořit, co budeme chtít prožívat.

Fakt, že se v určitém období ocitá člověk v těžkostech, úzkosti, jakékoliv formě nouze, je fakt, který nemůže trvat věčně, a je více než pravděpodobné, že se změní. A tak alespoň chabá důvěra v obrat k dobrému, v dobrý konec, začíná v našem vědomí, v myšlence, pro kterou se rozhodneme. Do takového stavu uléhá svoboda člověka, z takového stavu se svoboda člověka rodí.

Dnes, v sobotu 17. listopadu, v onen slavný den, kdy k nám byl zaveden svobodný duch (do jakých podob se však skutečnosti svobodné země manifestovaly, to je na jinou debatu), v tento den se otevírají nové (cítím, že nekončící) možnosti pro manifestaci vašich potřeb.

Co s tím?

Sedněte si někde v klidu, můžete meditovat, nebo si v klidné situaci můžete pojmenovat, ideálně napsat, co byste chtěli, co byste potřebovali, po čem toužíte. Každá touha je zpravidla přirozenou potřebou duše, potažmo těla, potažmo vašeho života. Nestihnete-li dnes, můžete zítra, nic se neděje. Nikdy není pozdě.

Napište si to!

A pak v následujících dnech si jen hrejte, pozorujte, jakýmkoliv vaším osobním způsobem posilujte ve vědomí, a všímejte si, co se děje, co k vám přichází, co si žádá vyvětrat, co naopak přijmout s vděčností, z čeho se můžete radovat, co už naopak fakt nepotřebujete ve svém životě, co můžete změnit, od čeho odejít, v čem naopak zůstat, to vše vědomě…, ve všech rovinách: vztahových, pracovních, materiálních, duchovních, pocitových… ve všech, které vás napadnou. Zejména v úctě k sobě, stejně jako ke druhým. Ale především v souvislosti s úctou k sobě samému.

To vám přeji. To přeji všem, i sobě. Skutečnost, v níž se nám bude dařit lépe a lépe, přinese novu skutečnost, v níž se jednoduše bude dařit lépe a lépe všem. Co ještě dodávat?

Znovu opakuji, nemusí se vám to jevit jako snadné, ale zkuste to prosím, je to moje prosba, nikoliv doporučení, alespoň 7 sekund jednou za čas, třeba jednou za pár dnů, nebo jednou denně. Jakkoliv, kdykoliv – jste svobodní! Ale zkuste to, prosím.

A:

Buďte zdrávi, šťastní a bohatí!

To vám přeji.

S vděčností vaše Yvell

V Ostravě 17. 11. 2016

--------------------------------------------

Přidávám pozvání na se-tkání v Šonově 3. prosince:
(cituji oficiální pozvání):

Milé ženy,

zvu vás na další setkání s terapeutkou Yvettou Ellerovou z Ostravy, která u nás bude vést 

v sobotu 3. prosince workshop pro nás - ženy - hned na začátku adventu. 

Zaměříme se s Yvettkou na důležitost rituálů v životě dětí i dospělých a sami si budeme moci zažít oddychovou adventní slavnost. Budeme si také povídat o léčivé síle příběhů, které jsou pro děti i dospělé tolik důležité, ale opomíjené.

Přijďte, přijeďte jen tak pobýt, odpočinout si, inspirovat se, načerpat sílu....uděláme si opět úžasný obídek.

​

​"S

větlo, kterého je ve světě méně a méně, a ještě ubývá, nakonec vždy tmu porazí.​" je motto celé adventní slavnosti.

Workshop bude od 10 do 16 hodin v sále Klubu maminek KOPRETINA, Šonov 95, Provodov - Šonov.

https://goo.gl/maps/kQKKKjkj2fR2

Navrhovaná cena 60 Kč/hodinu - můžete dát více nebo méně dle situace.

Kdo byste rády i individuální konzultaci s terapeutkou Yvettou Ellerovou, která se zabývá dlouhodobě psychosomatikou, pomáhá lidem těžce nemocným i běžným potížím v komunikaci, prosím ozvěte se.

​zdraví​

Darina Bártová​

a

Mgr. Yvetta Ellerová

www.yvetta-ellerova.eu 

​PS: ​

Vezměte si s sebou jehličnatou větvičku a svíčku v kelímku, ideálně na nějakém bezpečném podtácku