Přátelé drazí, zdravím vás, v pravém slova smyslu,

v předchozím textu, i ve svých textech ke svatým vánočním nocím jsem psala o tom, že je dobré myslet na dobré, nicméně uvědomila jsem si, že je dobré o  tomhle obyčejném slovu „dobré“ říci více.

Proč?

Protože je tak samozřejmé, že mu přestáváme věnovat samozřejmě pozornost. Ovšem ztráta pozornosti je nebezpečná. To si přece nemůžeme dovolit. Ani při řízení auta, natož při řízení svého životního pocitu.

Duchovní svět k nám nemluví slovy, i když i to se děje, ale reaguje na naše pocity a mluví k nám především v realitě, která je symbolická, ale důrazná a zřetelná. 

Stačí být pozorovatelem.

A co je nejdůležitější – být pozorovatelem s velkou pozorností.

Vrátím se ke srovnání s autem – kdybychom si v pokoji spolu všichni vyprávěli o tom, jak se správně řídí auto, co je potřeba udělat, aby jelo a někam nás zavezlo, tak se všichni shodneme: „Ano, jistě, rozumím… je to tak … no ovšem… Ale když sedneme do auta, tak už není tak snadné to udělat, souhlasíte? A souhlasíte, že stačí jen párkrát si „jízdu“ zopakovat, stačí ne příliš velká fyzická zkušenost, a jede to! Hurá. A po krátkém čase řídíte zcela klidně a dobře. Nicméně vždy s velkou pozorností vůči svému počínání i vnějším okolnostem – tedy vyhnete se zničující překážce, umíte si počkat na zelenou nebo v zácpě, projet objížďku, i když vás zdrží nebo je jinak namáhavá, umíte přibrzdit, nebo rozjet rychleji. Cokoliv.

Takovou bdělou pozornost mám na mysli, když mluvím o DOBRÉM. Když mluvím a píšu o tom: myslete na dobré, říkejte dobré, dělejte dobré, ciťte se dobře. Také to vyžaduje zpočátku několik opakování, několik rozjezdů, a po krátkém čase řídíte svůj život zcela klidně a dobře. Ale s neustálou a vždy velkou pozorností vůči svému počínání i vnějším okolnostem – tedy vyhnout se zničující překážce, umět si počkat na zelenou nebo v zácpě, projet objížďku, i když vás zdrží nebo je jinak namáhavá, přibrzdit, nebo rozjet se rychleji. Cokoliv.

Naše slova jsou zrozená z myšlenek a pocitů.

Opakuji to znovu a znovu, protože nevím, jak více zdůraznit, že je to krásná hra. Jako děti, když si hrají.

Skutečnosti našeho života vycházejí z toho, jak se cítíme, náš pocit je silným magnetem. Je to energie, která se vkládá do proudu budoucnosti a posléze k nám přichází v podobě reality. Takové reality, která je v souladu s pocitem, jaký zažíváme, jaký do budoucnosti vkládáme. 

Teď a Tady. 

To je život v přítomnosti. Hned tento okamžik už je minulostí a hned tento okamžik – momentální pocit, myšlenky, slova – se ocitají v budoucnosti, když jsou vysláni k nebeským silám, do proudu budoucnosti, a pak všemi otevřenými okny, která jsou otevřená, jsou přijata. To vše se děje v jediném okamžiku, v přítomnosti.

Hned teď můžete udělat tak obrovský skok do dobré budoucnosti, že si to ani nedokážete představit. Ale udělat to můžete.

Hned. Teď.

Můžete myslet na dobré, ale nemusíte. 

Nic nemusíte, jen můžete.

Buďte šťastni.

Yvell