neděle 25. prosince 2016

Leminiskáta roku 2017 - vědomé tvoření vizí a potřeb


Když začnete tvořit vnitřní obrazy radostného života a pozorovat je vnitřním zrakem, dřív nebo později je zahlédnete i zrakem vnějším, fyzickým - za zrakem. Zá-zrak.
A pokud se tak stane, pak jste stvořili i novu realitu.


V době hluboké zimy, kdy je nám fyzické slunce nejvzdálenější (obrazně řečeno), je naopak naše vnitřní slunce v plné síle.

Je to nekonečně laskavá příležitost pro člověka, darovaná přírodou, světem, vesmírem, Bohem, jak chcete, člověku, aby v sobě nalezl vnitřní slunce.

Možná o tom slyšíte na každém kroku, čtete v co druhé duchovní literatuře, slyšíte na kázání, možná už se taková věta nalezení vnitřního světla stala součástí vašeho myšlení tak samozřejmě, že už ji ani moc nevnímáte, ale když se hlouběji zamyslíte, tak přeci jen může vyskočit otázka:
Ale JAK? Co to vlastně je? Jaké slunce? Jaké světlo? Prostě Jak?

Troufám si říci, že jednoduše – nic nadlidského, kromobyčejného není potřeba dělat, ale stačí jednoduché VĚDOMÍ, TADY A TEĎ, uvědomění si souvislostí – vlastně logická záležitost, fyzika: slunce a světlo nikam přece nemizí – zákon zachování energie.

A pokud ano, pokud souhlasíte, pak v době letního slunovratu, kdy fyzické slunce se začíná sklánět a světla ubývá, tak se začíná naopak probouzet na své dráze vnitřní slunce.

Příroda přece není žádný trestající tyran, který by člověku na půl roku, nekonečně a opakovaně odebíral světlo a ponechával ho ve vnější temnotě.
Kdepak, příroda naopak nekonečně laskavě a opakovaně poskytuje člověku díky tomuto možnost vnímat své vnitřní světlo ve vnějším „stmívání“.

Jakoby příroda jen pokorně čekala na vědomí člověka, zda tuhle nabídku přijme, zda si jí bude vědom.  Možná je to vzájemnost, ukazující, že člověk nepochybně potřebuje přírodu, bez níž by zahynul, ale rovněž, že příroda (Vesmír, Bůh) potřebuje člověka, vědomou bytost, bez které, kdo ví, by sama zahynula.
Vědomí je mocná síla člověka ve vztahu k přírodě, k celému životu skrz naskrz.

Jenže naše běžná pozorování jsou zaměřena vesměs na vnější svět, takže i tomuto zaběhnutému tvrzení, že bez tmy bychom světlo nepoznali, nevěnujeme příliš pozornosti, protože takové tvrzení známe, souhlasíme s ním, vidíme i ve vnějším světě. 

Asi ne náhodou jsou vánoce v době zimního slunovratu spojeny s narozením Krista – Světla.

V těchto dnech jsme nejblíž svému vnitřnímu slunci.

Jako by se to všechno dělo za zrakem vnějším, ale před zrakem vnitřním. Zá-zrak. Taková přirozeně jednoduchá událost, kterou nám život nabízí. 
Ano, zá-zraky


Stanete se tvůrci, tvůrci svého života.

Dostali jsme do vínku nadmíru vážnou a mocnou sílu – sílu lidského vědomí a sílu srdce jako orgánu lásky, orgánu živého života.

Nechci vyzdvihovat jedno na úkor druhého, takže nám všem okamžitě naskočí „ve vědomí“ další mocné síly člověka – city, pocity, tělo – zázračný a dokonalý nástroj, naše obrazy, sny, přání, vize, schopnosti, talenty a kopec dalších. Ano.

Chci však jen připomenout, že být si vědom TOHO VŠEHO, je prvním krokem k radosti, k vědomé radosti.

Prodchnout vědomou radost láskou je záležitostí vůle, je to lidský čin.

Vůle, myšlení a cit.

Zvu vás na takové živé se-tkání, tkaní nitek osudu a tvoření obrazů - do Náchoda.



Ve čtvrtek 29. 12. a v pátek 30. 12. od 17 hodin:
Zámecká ul. č. 245 E
Náchod.

Těším se na vás, na společné se-tkání.

Yvell





Žádné komentáře:

Okomentovat