Týden od 28. 8. - 3. 9. 2016

Nálada v týdnu od 28. 8. - 3. 9. 2016

Pokud se vám v minulých týdnech podařilo proměňovat staré na nové, nedobré na dobré, v předchozím týdnu vědomě vzpomínat na to dobré, pak v tomto týdnu si můžete užívat plodů své (vnitřní) práce.

Vzpomínání na vše dobré posiluje životní síly, vnitřní síly.

Užívejte si.

Krásy, slunce, tepla, ještě stále léta.

Užívejte si vědomě.

Všechny podněty z okolního světa, které k vám přicházely, inspirace, tušení, skutečnosti, které jste prožívali, se mohly projevovat jako pomoc a podpora nebo jako překážky. Nic není dobře ani špatně. Obojí má v životě svůj smysl.

Určitě budete souhlasit, když řeknu, že kdybychom nepoznali to, co nechceme, hůře bychom poznávali, co opravdu chceme.

Já vím, možná namítnete, že velmi dobře víte, co chcete, ale že to není buď možné, anebo v lepším případě to není tak snadné, jak se řekne.

Souhlasím. Ale přesto nabízím z toho všeho východisko v naději, že možné je všechno. A je-li možné všechno, pak je možné nevzdávat se naděje a pokračovat krok za krokem za tím, co chcete. Zpravidla to, co chcete, je to potřebujete. Zdolávání překážek může být jen přechodná fáze, jak dojít do cíle.

Řešením nemusí být uzavření se jen do sebe, uhnout vnějšímu světu ve vnitřní askezi, smutku nebo zmizet do lesa bez lidí.

Ale možná právě cesta skrz vnější svět, i s možným neporozuměním, těžkostmi, skrz kontakt s druhými, možná právě obyčejná lidská existence ve vztazích (s lidmi, věcmi, situacemi…) může zažehnout smysluplnější vědomí sebe sama.

V tomto týdnu máte příležitost nahlédnout, prohlédnout a nepodlehnout klamům vnějšího světa, stejně jako nahlédnout, prohlédnout a nepodlehnout vlastnímu sebeklamu. Ani se nemusíte odvracet s odporem od nepříjemností, ale můžete se dívat novýma očima rovnováhy. Jakoby jen váš pohled, vnitřní zrak i fyzické oko byli tím jediným možným způsobem, jak „urovnávat“ svůj život. Tedy urovnávat ve smyslu uvádět do rovnováhy.

Zkuste to.

Když se vám to podaří, můžete zažít věru dobré chvíle, věru dobré pocity. A právě pocity jsou magnetem pro realitu.

Z vnějšího světa můžete čerpat sílu pro svůj vnitřní život.

Stejně tak vnější svět potřebuje vás.

Opravdu.

Bez vašeho dechu by příroda zahynula.

Bez vás by nebylo života.

Jsem ráda, že jste.

Kdyby vás nebylo, pak ani můj život, který naplňuji touto prací, by neměl smysl.

Jsem ráda.

Děkuji vám za důvěru, za krásné zprávy, které píšete, za radost, kterou prožíváte.

Děkuji.

S vděčností Yvell

P.S. Posílám vám malý dárek: 7 sekund – Alchymie sedmy.

Miniknížečka, která vám může poskytnout rychlou a účinnou pomoc (tzv. „první“ pomoc) v situacích, s nimiž si třeba nevíte rady, které jsou pro vás těžké, bolestné, všelijak nesnesitelné, nebo jednoduše nepříjemné. Na uvedeném odkazu si ji můžete stáhnout zdarma.

Nebo prostřednictvím webových stránek vám ji zašlu zdarma na e-mail.

Přeji vám krásné letní dny.

Pranostiky na srpen:

Když v srpnu naprší, tak než se oběd pojí, všecko slunce vysuší.

Jak je teplo o Augustinu, tak bude studeno na Kateřinu. (28. 8.)Na svatého Jana stětí mají se ožínati bramborové nati. (29. 8.)

Týden od 21. – 27. 8. 2016

Nálada v týdnu od 21. 8. - 27. 8. 2016

MOTÝLÍ ÚLET

Zdravím Vás všechny v novém týdnu.

Úplňkové dny byly víceméně slunečné, neděle nového týdne deštivá.

To je dobré – jakoby nám dny opravdu vycházely vstříc, protože tento týden nabízí příležitost upevňovat a posilovat všechno, co se ve vás v předchozích dnech nově zrodilo, co vás napadlo, co jste si lehce nebo intenzivně prožili v procesu PROMĚNY.

Proto deštivá neděle je ideální k odpočinku a času jen pro sebe. To potřebujete, tu a tam potřebuje každý.

V takovém času odpočinku, jen sám se sebou, můžete v následujícím týdnu upevňovat a posilovat všechno nové.

JAK? Jak jednoduše?

Jednou z velmi jednoduchých a přirozených způsobů je VZPOMÍNÁNÍ.

Vzpomínání na dobré, lepší a nejlepší, na všechno to, co byste potřebovali a přáli si, tedy na to, o čem jste v minulých dnech přemýšleli nebo meditovali.

Mám však na mysli vědomé vzpomínání. Nebo jinými slovy vědomé připomínání si toho, co jste potřebovali proměnit do radosti, tedy vědomé připomínání si toho NOVÉHO. Může se jednat o představu nové skutečnosti, ale úplně nejideálnější je vědomě se vracet a připomínat si POCIT, který se dostavil třeba jen při představě vaší nové proměnné, vaší nové, dobré skutečnosti.

POCIT! Vzpomeňte a vzpomínejte na všechny dobré pocity, na které si jen umíte vzpomenout. Vědomě.

V minulém týdnu jsem napsala:

Hrejte si.

Hrejte si co nejkrásněji, abyste v následujícím týdnu měli na co vzpomínat. Může se vám to hodit!

V takovém důvěrném spočinutí můžete nechat proměnit smutky, bolesti trápení, nejistoty a bůhví co do klidu a radosti, do něčeho laskavého.

Můžete, nic nemusíte.

Hráli jste si? 

Pokud ano, pak máte na co vzpomínat, a vše krásné a dobré, co, jste viděli, prožili, POCÍTILI, k tomu se v tomto týdnu můžete vědomě vracet v myšlenkách, představách. Takovým vědomým „vzpomínáním“ posilujete svůj nový obraz nebo pocit, který se postupně do vašeho života může vlévat v podobě nových skutečností.

Chce to trošku trpělivosti, uznávám.

Každopádně vědomé rozpomínání se na dobré pocity posiluje vaše životní síly, začne vám to všechno dohromady dávat smysl.

Smysl života.

Pokud se vám v minulém týdnu nepodařilo takto vědomě PROMĚŇOVAT staré do nového, nevadí. Nic se neděje. Je neděle, prší a vy si můžete takovou hru na proměnu zahrát dnes nebo kdykoliv jindy.

MOTÝLÍ ÚLET

V úvodu dnešního příspěvku mám podnadpis MOTÝLÍ ÚLET – rovněž vědomě. Protože se blíží čas odletu letních motýlů.

Nelekejte se, ještě jsou, ještě létají, ale zároveň jsou nádherným obrazem PROMĚNY – z ošklivé housenky do nádherného motýla.

V tomto smyslu jen připomínám, že můžete-li vzpomínat s koncem prázdnin a posléze s blížícím se koncem léta na něco krásného, pak je to krása motýla, ne ošklivost housenky. I když jedno bez druhého být nemůže. Tak je to i v životě.

Obojí (housenka i motýl), ne-li všechno, co se děje v životě, je ku vděčnosti. Nikdy nevíte, do jaké krásy se promění. Ale když to připustíte, s vděčností přimete, startují se nové životní síly do hledaného smyslu života. Natož když vědomě budete takové obrazy a pocity posilovat, vzpomínat na ně, tvořit.

Zvu vás v této souvislosti také na SE-TKÁNÍ do krásného prostoru s názvem MOTÝLÍ ÚLET, v Ostravě-Porubě, příští sobotu 27. 8. od 10 hodin.

Se vším, o čem tady píšu, si na setkání budeme hrát hlouběji, intenzivněji, také trochu jinak, každopádně vesele i vážně.

Živé setkání se nikdy nedá nahradit slovním popisem.

Co zažijete, to už vám nikdo nevezme.

Když poznáte, že ZMĚNA JE MOŽNÁ, když poznáte JAK na to, máte vyhráno.

Více podrobností se dovíte na stránkách: http://www.yvetta-ellerova.eu/setkani-workshop/

Přeji vám laskavý týden, plný těch nejkrásnějších vzpomínek.

S důvěrou Yvell

Pranostiky na srpen (i srpen v pranostikách dává tušit souvislosti současných dnů s budoucími, v tomto případě souvislost léta se zimou. Ale tak je to i v našich životech):

Srpen z počátku-li hřeje, zima pak se dlouho sněhem skvěje.
Moc hub srpnových - moc vánic sněhových.
Jsou-li v srpnu hory kalný, budou v zimě mrazy valný.

Týden 14. 8. - 20. 8. 2016

Nálada v týdnu od 14. 8. - 20. 8. 2016

Týden proměn pokračuje

V minulém týdnu jsem napsala, že následující dva týdny jsou obdobím jisté neuchopitelné hranice a téměř nepoznatelné proměny.

To stále platí. Platí to vlastně nekonečně. Nicméně v tomto (počínajícím) týdnu více než kdy jindy můžete vnímat blízkost hranice, za níž je jakákoliv proměna viditelnější, zřetelnější.

Možnost změny a proměny, ta je k dispozici neustále, o tom žádná. Jen někdy je příznivější období, než jindy. Podobně jako vánoce: možnost obdarovat své blízké, ta je také vždy. Ale o vánocích nabývá jiného rozměru. Nemluvě o zimním slunovratu, kdy se světlo a teplo začíná navracet, vy cítíte tu změnu, hranici, a přesto po tomto bodu obratu, jisté hranici, vrcholí zima. Jakoby to, co se začíná proměňovat, co prošlo hranicí, nechtělo ustoupit a nabírá na intenzitě.

Dá se tomu rozumět?

Nebo ještě jinak: vystavit se slunci můžeme kdykoliv v průběhu roku, to ano, ale v létě je to jednak nejpříjemnější a jednak jsou proměny, které slunce způsobuje, více zřetelné, viditelné, téměř uchopitelné (třeba opálení). Slunce má prostě intenzivnější vliv a sílu. Stejný princip – letní slunovrat, hranice a bod obratu už je dávno za vámi a přesto síla tepla a světla nabývá na intenzitě. Celá příroda toto přirozeně ví, přirozeně se na to připravuje a také přirozeně využívá. Bez debat.

Zpátky k tomuto týdnu – k hranici a proměně – tento týden prostě nabízí v jistém smyslu podporu, intenzivnější podporu pro vše, co se hlásí k životu, co si žádá změnu.

Tedy tento týden více než kdy jindy nabízí podporu něčemu, co tušíte, cítíte, že je nablízku, že existuje, děje se, ale není úplně jasné, není zřetelné, není uchopitelné, není zjevné.

V takovém smyslu tento týden nabízí intenzivnější podporu vašemu tušení a intuici.

Samotná cesta „za hranice“ je již proměnou.

Tedy proměnou se může stát důvěra ve vlastní tušení, ve vlastní intuici. A to je velké dílo. To je, jako byste nalezli něco dávno ztraceného. Nádhera.

Hranicí v tomto smyslu může být jen přechod mezi nejistotou a důvěrou ve vlastní tušení.

A je-li tomu tak, potom se může stát, že to, co bylo před hranicí, před bodem obratu, bude ještě nějaký čas sílit, ale vy už můžete nejen tušit, ale skoro vědět, že to nové, pro které jste se rozhodli, je téměř nevyhnutelné.

Chci však jen doplnit tuto přirozenost o moment „vědomí“, a to vědomí ve smyslu, které je vlastní člověku: tedy „být si vědom“ těchto přirozeností. Jak ve vnější přírodě, tak ve vnitřní „přírodě“ (přirozenosti) člověka.

Podobně je to i s náladami či energiemi jednotlivých týdnů.

Moje největší radost z vnímání jinakostí týdnů spočívá právě v tom, že se skrz intuici a pocity dostává „nálada“ daného týdne do vědomí. Být si vědom, toho či onoho, je jedno čeho, to je úžas. Být si vědom souvislostí, nenahodilostí, okolností s vlastním životem, to je jistě také námaha, ale smysluplná.

Nemusíte dělat žádné radikální změny a kroky, které tušíte, že by bylo třeba udělat, ale stačí připustit, že vaše vnitřní vnímání, tušení nepřichází zvenčí, je součástí vašeho života, stačí tedy jen připustit, že vás vaše intuice může vést za hranice a k proměně. I kdyby to tak na první pohled vůbec nevypadalo.

Samotné rozhodnutí je bod obratu, slunovrat. 

V takovém důvěrném spočinutí můžete nechat proměnit smutky, bolesti trápení, nejistoty a bůhví co do klidu a radosti, do něčeho laskavého.

Můžete, nic nemusíte.

Ale co ztratíte, když jen tak při tiché vnitřní hře necháte jako v pohádce vypařit staré a otravné smutky, nebo prostě zmáčknete „delete“, vymažete, co nechcete a zahalíte se do laskavého královského roucha, posetého hvězdami, které se v těchto dnech sypou s nebes.

Dovolíte si to? Dovolíte to sami sobě? Nebo ne? Nebo chcete zůstat beze změny, bez proměny, ve starém?

Můžete. Nic nemusíte.

Pokud si to dovolíte a budete si toho všeho navíc vědomi, budete si „hrát“ takto vědomě, tak získáte nádherné bonusy navrch. Vědomé uchopení takové síly proměny vás může podržet na cestě do radosti, o jaké sníte, nebo o jaké jste možná ani nesnili.

SRPNOVÝ ÚPLNĚK – 18. 8. 2016

Právě ve fázi před a po úplňku jsou velmi zřetelné okamžiky proměny.

Čtvrteční úplněk je ve znamení Vodnáře – posiluje originalitu, nápaditost, tvořivost, svobodu, nezávislost, moudrost, oživuje tendence ke spravedlnosti.

Udělejte si čas pro sebe, sepište si svá osobní přání, cíle. Zajímejte se také o okolní dění, sami si volte, čemu budete věnovat pozornost.

Důvěřuje své vlastní originalitě, jedinečnosti, nechejte se přenést za hranice starého.

Vstupte s důvěrou do nového, i když to staré bude možná ještě doznívat.

Stačí začít jen v představě.

A buďte si toho všeho vědomi.

Hrejte si.

Hrejte si co nejkrásněji, abyste v následujícím týdnu měli na co vzpomínat. Může se vám to hodit!

Přeji vám laskavý týden a kéž vás královské roucho poseté hvězdami nejen chrání, ale též září světlem pro vás i pro všechny vaše blízké.

S důvěrou vaše Yvell

Pranostiky na srpen

Nejsou-li v srpnu hřiby, nebude v zimě sněhu.
Slunce-li o Nanebevzetí Panny Marie svítí, lze hojnosti vína se nadíti. (15. 8.)
Přinese-li déšť svatá Helena, bývá otava dlouho zelená. (18.8.)

Týden od 7. 8. – 14. 8. 2016

Nálada v týdnu od 7. 8. – 14. 8. 2016

Proměny a hranice

Léto vrcholí, i když nenápadně, nepoznatelně ubývá světla. Tak to je až do chvíle, kdysi toho všimnete, a je vám jasné, že je to nevratné. V takové chvíli víte, že se vše děje v řádu vesmíru, trochu možná zanaříkáte, že jste si ani nestačili pořádně odpočinout a už zase frčí takzvaný pracovní či školní rok. Ale dokážete přijmout a smířit se, je to tak?

Jinak už je to v osobním životě, kdy sem tam také ubývá světla (vnitřního), mnohdy nenápadně, nepoznatelně, až do okamžiku, kdy si toho všimnete. Rozdíl bývá v tom, že v těchto chvílích, osobních, už se ne tak snadno umíte smířit se skutečností, že situace je prostě taková, a začnete s námahou podnikat kroky k jakémusi návratu zpět. 

Přijmout a smiřovat se s osobní situací už tak snadno nedokážeme, je to tak? Jistě, ne vždy, a ne všichni, hodně zjednodušuji, prosím o shovívavost, ale zobecnit musím, abych mohla připomenout krásu proměn. Proměn, které v sobě nesou vždy nějakou hranici, ale ne vždy poznatelnou.

Následující dva týdny jsou obdobím jisté neuchopitelné hranice a téměř nepoznatelné proměny.

Koukněte do přírody: seschlé semínko, zapadlé hluboko v zemi, v temnotě, se neděsí, ale užívá si temné „noci“ k odpočinku, aby se na jaře s prvním paprskem slunce prostě probudilo a šup šup, rostlo do krásy a vykvetlo. Pak dozraje, sesype semena svých plodů opět k zemi, uvadne, svým způsobem zmizí a koloběh se opakuje. Takový život připadá člověku naprosto přirozený a přijatelný.

V životě člověka je to podobné, jen trošku obráceně v souvislosti s ročním obdobím. Na začátku léta jsou v našem nitru hluboce a v temnotě těla uložena semínka našich vnitřních darů, schopností, talentů, nebo potenciálu. Nevěnujeme jim však v létě tolik pozornosti, protože vědomí člověka se obrací k vnějšímu světu, ke slunci, k nebi, svlékáme se a vystavujeme svá těla pod širým nebem, a jsme z toho šťastni.

Jenže s ubývajícím sluncem ve vnějším světě se začínají v našich vnitřních životech probouzet poklady, ona semínka, která chtějí ven, chtějí začít růst, vykvést, dozrát. A k tomu potřebují také světlo a slunce, ale to lidské, vnitřní světlo. Už v těchto srpnových dnech se připravují naše vnitřní „semínka“ k životu tak, aby na podzim rostly a dorostly, a v zimě, v době vánočního zázraku a obratu slunce, chtějí zazářit jako zralý plod, s uzrálou moudrostí. Vnitřní.

Takovou příležitost máme my, lidé, donekonečna opakovaně, podobně, jako rostliny v přírodě. Tomu, co se nám nepodaří v tomto roce, máme příležitost nechat vykvést a uzrát v roce následujícím. Nekonečný koloběh. Nekonečné možnosti.

Ale proč čekat, když můžeme hned.

Tím chci říci, že být si vědom ubývajícího světla ve vnějším světě, uvadání v přírodě, je blahodárnou příležitostí být si vědom také svého vnitřního slunce, které se v tomto období začíná probouzet a sílit. Je to úplný počátek, pravda, teprve až s podzimem si toho budeme vědomi plně, ale už nyní chci připomenout, že hranice životních proměn není striktní, tenká, ostrá, ale pozvolná. Že už dlouho před tím, než se změny projeví, tak v člověku uzrávají.

Být si vědom některých přírodních zákonitostí může být pro život velkým pomocníkem.

Následující dva týdny, tento i další, přinášejí pomocnou energii k tomu, abyste se nelekali případných nepříjemných pocitů, nebo situací, protože mohou být právě oním připomenutím, že ruku v ruce s tím, jak se proměňuje a sklání vnější svět, probouzí se naproti tomu vnitřní život a síla člověka. Jenže k uvědomění si této krásy je někdy potřeba právě vnějších okolností. Nechci říci rovnou „nakopnutí“, abych vás neděsila.

Věřte, že ona připomenutí, že nejsme stvořeni jen ze hmoty, ale také ze světla (ducha), bývají zpočátku opatrná, jemná, slabá. Jen když jim vůbec nevěnujeme pozornost, pak mohou přibývat na intenzitě.

Povím vám krátký příběh, který se mi přihodil včera, když jsem pomýšlela a promýšlela právě energie přicházejících dnů:

Pozdě večer jsem zjistila, že nemám svůj mobil. Ztratil se. Prostě zmizel. První pocit byl extrémně nepříjemný, znáte to: Co si počnu? Bez kontaktů! Když budou volat děti, klienti…

Mobil nebyl, ať jsem hledala, jak jsem chtěla. Zmizel. To víte, že mne hned napadlo: Co tohle má znamenat? Ztrácím kontakty! Aha – ztrácím kontakt.

Půjčila jsem si mobil svého muže, abych některé pracovní záležitosti vyřídila, ale bylo to složité, neb mi scházely ony osobní kontakty. No nic. Snažila jsem se s tím jaksi vědomě smířit, ale cítila jsem, jak se do toho nutím a jak mi to moc nejde. V tom jsem zavnímala jakýsi vnitřní hlas, který mi říkal: Opři se o vzduch (nikterak nefabuluji). Znovu a silněji se v mé mysli opakoval. Nerozuměla jsem hned, ale vzpomněla jsem si na jednu báseň, kterou jsem napsala před lety pro Kantátu Všechen ten čas (hudební skladba Daniela Skály) a v ní píšu: Vzduch je plný Boha, dechu…

Aha! Že by? Opři se o vzduch? Copak mne udrží? Nevím, ale zkusím to. 

Zkusila jsem si jen tak představit, že vzduch je mou oporou. Chvíli jsem na to myslela, a vzápětí se dostavil mimořádně příjemný pocit, zvláštní radost, v níž jsem cítila úplně fyzicky, jak jsem obklopena tím obyčejným ostravským vzduchem, a on mne opravdu „drží“. Byl všude. A byl plný všeho. Napadlo mne, že můj mobil nezmizel z povrchu zemského, ale existuje, je. Někde prostě je, jen já v tuhle chvíli nevím kde. 

Napadlo mne, že vlastně všechno, co ztrácíme, nemizí. Pořád Je. Někdy nalezené, jindy proměněné.

Nebudete věřit, za chvíli zvonil mobil mého muže, který jsem držela v ruce, chtěla jsem mu jej hned předat, když tu vidím na displeji své jméno: Yvetta. Volala jsem já. A bylo to – můj mobil se ke mně vrátil. To trvalo opravdu jen několik minut. Volala paní (se kterou jsem předešlého dne cestovala), která mobil našla ležet ve svém autě na sedadle. Ona si jej také všimla až následující den. Ležel tam celou noc, půl dne, lákadlo pro zloděje. Ale tentokrát to bylo jen lákadlo pro mne – ničím nenahraditelná zkušenost, že ztráty v životě jsou velkou příležitostí … k něčemu, čemukoliv, ale každopádně k tomu, co se hlásí k životu zevnitř a chce být jen lehce posíleno. Inu, tak se stalo, tak to je.

Píši tento příběh pro to, abych i vás inspirovala k naději, že ať se děje co se děje, můžete (nemusíte) opřít se o vzduch a nebo zavnímat a poslechnout svůj vnitřní hlas, který vám napoví něco jiného, ale pro vás nepochybně dobrého.

Přeji vám krásné letní dny, plné laskavých nálezů a proměn bez bolestných ztrát.

Vaše Yvell

Pranostiky na srpen:

Srpen k zimě hledí a rád vodu cedí.
Jsou-li v srpnu hory kalný, budou v zimě mrazy valný.
Na svatého Vavřince, hop zemáky do hrnce. (10. 8.)