Leminiskáta roku 2017 - vědomé tvoření vizí a potřeb

Když začnete tvořit vnitřní obrazy radostného života a pozorovat je vnitřním zrakem, dřív nebo později je zahlédnete i zrakem vnějším, fyzickým - za zrakem. Zá-zrak.

A pokud se tak stane, pak jste stvořili i novu realitu.

V době hluboké zimy, kdy je nám fyzické slunce nejvzdálenější (obrazně řečeno), je naopak naše vnitřní slunce v plné síle.

Je to nekonečně laskavá příležitost pro člověka, darovaná přírodou, světem, vesmírem, Bohem, jak chcete, člověku, aby v sobě nalezl vnitřní slunce.

Možná o tom slyšíte na každém kroku, čtete v co druhé duchovní literatuře, slyšíte na kázání, možná už se taková věta nalezení vnitřního světla stala součástí vašeho myšlení tak samozřejmě, že už ji ani moc nevnímáte, ale když se hlouběji zamyslíte, tak přeci jen může vyskočit otázka:

Ale JAK? Co to vlastně je? Jaké slunce? Jaké světlo? Prostě Jak?

Troufám si říci, že jednoduše – nic nadlidského, kromobyčejného není potřeba dělat, ale stačí jednoduché VĚDOMÍ, TADY A TEĎ, uvědomění si souvislostí – vlastně logická záležitost, fyzika: slunce a světlo nikam přece nemizí – zákon zachování energie.

A pokud ano, pokud souhlasíte, pak v době letního slunovratu, kdy fyzické slunce se začíná sklánět a světla ubývá, tak se začíná naopak probouzet na své dráze vnitřní slunce.

Příroda přece není žádný trestající tyran, který by člověku na půl roku, nekonečně a opakovaně odebíral světlo a ponechával ho ve vnější temnotě.

Kdepak, příroda naopak nekonečně laskavě a opakovaně poskytuje člověku díky tomuto možnost vnímat své vnitřní světlo ve vnějším „stmívání“.

Jakoby příroda jen pokorně čekala na vědomí člověka, zda tuhle nabídku přijme, zda si jí bude vědom.  Možná je to vzájemnost, ukazující, že člověk nepochybně potřebuje přírodu, bez níž by zahynul, ale rovněž, že příroda (Vesmír, Bůh) potřebuje člověka, vědomou bytost, bez které, kdo ví, by sama zahynula.

Vědomí je mocná síla člověka ve vztahu k přírodě, k celému životu skrz naskrz.

Jenže naše běžná pozorování jsou zaměřena vesměs na vnější svět, takže i tomuto zaběhnutému tvrzení, že bez tmy bychom světlo nepoznali, nevěnujeme příliš pozornosti, protože takové tvrzení známe, souhlasíme s ním, vidíme i ve vnějším světě. 

Asi ne náhodou jsou vánoce v době zimního slunovratu spojeny s narozením Krista – Světla.

V těchto dnech jsme nejblíž svému vnitřnímu slunci.

Jako by se to všechno dělo za zrakem vnějším, ale před zrakem vnitřním. Zá-zrak. Taková přirozeně jednoduchá událost, kterou nám život nabízí. 

Ano, zá-zraky. 

Stanete se tvůrci, tvůrci svého života.

Dostali jsme do vínku nadmíru vážnou a mocnou sílu – sílu lidského vědomí a sílu srdce jako orgánu lásky, orgánu živého života.

Nechci vyzdvihovat jedno na úkor druhého, takže nám všem okamžitě naskočí „ve vědomí“ další mocné síly člověka – city, pocity, tělo – zázračný a dokonalý nástroj, naše obrazy, sny, přání, vize, schopnosti, talenty a kopec dalších. Ano.

Chci však jen připomenout, že být si vědom TOHO VŠEHO, je prvním krokem k radosti, k vědomé radosti.

Prodchnout vědomou radost láskou je záležitostí vůle, je to lidský čin.

Vůle, myšlení a cit.

Zvu vás na takové živé se-tkání, tkaní nitek osudu a tvoření obrazů - do Náchoda.

Ve čtvrtek 29. 12. a v pátek 30. 12. od 17 hodin:

Zámecká ul. č. 245 E

Náchod.

Těším se na vás, na společné se-tkání.

Yvell

Zimní slunovrat

ZIMNÍ SLUNOVRAT

Bod obratu, krátké zastavení slunce na své dráze, než se začne opět obracet k zemi více a více až do své plné síly.

Ideální čas ke krátkým pozastavením i pro nás, navíc s možností nabrat do vědomí sílu světla, v tomto případě vnitřní sílu, sílu vnitřního slunce.

V době hluboké zimy, kdy je nám fyzické slunce nejvzdálenější (obrazně řečeno), je naopak naše vnitřní světlo a vnitřní slunce v plné síle.

Asi ne náhodou jsou vánoce v době zimního slunovratu spojeny s narozením Krista – Světla. 

Je to nekonečně laskavá příležitost pro člověka, darovaná přírodou, světem, vesmírem, Bohem, jak chcete, aby člověk v sobě nalezl vnitřní slunce. Možná o tom slyšíte na každém kroku, čtete v co druhé duchovní literatuře, slyšíte na kázání, možná už se taková věta nalezení vnitřního světla stala součástí vašeho myšlení tak samozřejmě, že už ji ani moc nevnímáte, ale když se hlouběji zamyslíte, tak přeci jen může vyskočit otázka: Ale JAK? Co to vlastně je? Jaké slunce? Jaké světlo? Prostě Jak?

Troufám si říci, že jednoduše – nic nadlidského, kromobyčejného není potřeba dělat, ale stačí jednoduché VĚDOMÍ, TADY A TEĎ, uvědomění si souvislostí – vlastně logická záležitost, fyzika: slunce a světlo nikam přece nemizí – zákon zachování energie.

A pokud ano, pokud souhlasíte, pak letní slunovrat, kdy fyzické slunce se začíná sklánět a světla ubývá, začíná se naopak probouzet na své dráze vnitřní slunce, putuje od srdce k plnému vědomí a přináší člověku v rámci zachování energie příležitost k vědomému užívání si vnitřního světla, vnitřního slunce.

Příroda přece není žádný trestající tyran, který by člověku na půl roku, nekonečně a opakovaně odebíral světlo a ponechával ho ve vnější temnotě. Kdepak, příroda naopak nekonečně laskavě a opakovaně poskytuje člověku díky tomuto možnost vnímat své vnitřní světlo ve vnějším „stmívání“.

Jakoby jen pokorně čekala na vědomí člověka, zda tuhle nabídku přijme, zda si jí bude vědom.  Možná je to vzájemnost, ukazující, že člověk nepochybně potřebuje přírodu, bez níž by zahynul, ale rovněž, že příroda (Vesmír, Bůh) potřebuje člověka, vědomou bytost, bez které, kdo ví, by zahynula celá příroda. Vědomí je mocná síla člověka ve vztahu k přírodě, k celému životu skrz naskrz.

Bez tmy bychom světlo nepoznali.

Jenže naše běžná pozorování jsou zaměřena vesměs na vnější svět, takže i tomuto zaběhnutému tvrzení, že bez tmy bychom světlo nepoznali, nevěnujeme příliš pozornosti, protože takové tvrzení známe, souhlasíme s ním, vidíme i ve vnějším světě. 

Tak co? Napadne vás – díky Bohu jsme podzim přečkali jakžtakž, díky Bohu už se blíží slunovrat a světla bude už jen více a více. A takto podobně přežijeme rok za rokem, od narození až k smrti.

A přitom jsme dostali do vínku nadmíru vážnou a mocnou sílu – sílu lidského vědomí a sílu srdce jako orgánu lásky, orgánu živého života. Samotné vědomé poznání bez Lásky by bylo mrtvé.

Nechci vyzdvihovat jedno na úkor druhého, takže nám všem okamžitě naskočí „ve vědomí“ další mocné síly člověka – city, pocity, tělo – zázračný a dokonalý nástroj, naše obrazy, sny, přání, vize, schopnosti, talenty a kopec dalších. Ano.

Chci však jen připomenout, že být si vědom TOHO VŠEHO, je prvním krokem k radosti, k vědomé radosti.

Cítím, že i vnější svět potřebuje naše světlo, náš vědomý čin.

Právě období zimního slunovratu je ideální dobou.

Víc snad není potřeba. Když posléze se svým vnitřním sluncem začnete komunikovat vědomě, mohou se začít dít zázraky. V těchto dnech jsme nejblíž svému vnitřnímu slunci.

Ano, zá-zraky. Jako by se to všechno dělo za zrakem vnějším, ale před zrakem vnitřním. Zá-zrak. Taková přirozeně jednoduchá událost, kterou nám život nabízí.

Vyslovuji vděčnost životu, že jsem mohla tohle poznat, zažít, znovu a znovu zažívat nověji a že mohu vše spojit se životním počínáním, s láskou – protože Láska se projevuje činem.

Přeji vám dny plné světla

S vděčností Yvell

Copyright © 2016  kalendarduse.blogspot.cz 

13 svatých-vánočních nocí

13 svatých nocí

13 svatých-vánočních nocí

13 meditací s relaxačně-léčivým působením

13 vánočních chvil, které vám mohou změnit život

Poselství Vánoc je příležitostí k hlubokému prožitku, k poznání, že se nejedná o radovánky, plné jídla a dárečků, ale o skutečný dar duchovního světa, protkaný láskou, jež každé poznání oživuje.

12 vánočních dnů - 

13 svatých nocí

Přináší poznání o síle a mimořádném významu tzv. Malé doby vánoční.

Dvanáct dnů/nocí a jedna mimořádná (silvestrovská - osvobozující) nesou v sobě léčivé a silné energie, skryté našemu uspěchanému racionálnímu rozumu. Smysl těchto dnů, a nejen těchto, může být rozkryt, ale "probuzeným" srdcem. Jen tak může moudrost s láskou usednout na trůn uvnitř člověka jako Poznání. Navěky. Totiž jediné, co nikdy nemůžeme ztratit, je láska v srdci a poznání. Odnášíme si je s sebou ve vědomí i za hranice života.

Každý den z těchto třinácti koresponduje s uplynulými měsíci a současně nasvětluje obraz následujících měsíců v novém roce - přináší obraz budoucnosti.

Poznání minulosti, spojené s vlastní tvorbou obrazu budoucnosti je naprosto unikátní cestou, jak pomoci skrz sebe všemu a všem v tomto životě. Každý si totiž přeje být šťastný, zdravý a bohatý. Podaří-li se to jednomu, pak každý další už má cestu snazší.

Právě v těchto vánočních dnech jsou duchovní energie připraveny vynést naše toužebná přání na světlo světa a pomoci nám je zhmotnit, manifestovat.

Proč se nám to vždy nedařilo? To nám zase pomohou osvětlit právě meditativní pohledy do minulosti, v tomto případě do uplynulých dvanácti měsíců. Což je rovněž důležité - a proč? To se dovíte v průběhu 13 dnů.

Nelze však hluboké a nové poznání získat pouze racionálním promýšlením či vymýšlením, ale současně soustředěnou, klidnou, meditativní činností. Stav hluboké fyzické relaxace umožňuje propojit naše podvědomí s vědomím, a tak získat v bdělém stavu potřebné obrazy, myšlenky, tedy své osobité poznání. 

Můžete si objednat v průběhu adventu.

Více se dozvíte zde: 13 svatých-vánočních nocí

Předvánoční úplněk

Předvánoční  úplněk

Už od pradávna je úplněk považován za magický den. Když ne rovnou magický, tak nějakým zvláštním způsobem silný den. Mnozí pociťují neklid, říkají, že špatně spí… Za mnoho let vnímání síly měsíce jsem vypozorovala, že tuhle zmíněnou skutečnost (neklid, podrážděnost) je možné obrátit ve svůj prospěch, vědomě. Jako by to byla jedna mince se dvěma stranami.

Ano platí, že úplňková fáze měsíce je výrazně jiná, působivá. Když ovšem pohlédneme na druhou stranu této mince, můžeme nahlédnout její protiklad: je to prostě silný den se silnými energiemi. Tak proč jej nevyužít k dobrému?

Měsíc při úplňku vidíme ze Země v jeho plné síle. Nerozebírám nyní fyzikální či astronomické jevy, ale jen obrazné. Je to krásný obraz plného světla, který září lidem, celé přírodě do noci. Taková krása – světlo v plné síle – si zaslouží vděčnost.  A vděčnost jak určitě víte, je pocit či stav, který umocňuje a násobí naše radosti, případně touhy, přání či potřeby.

Proto nezoufejte z blížícího se neklidu plného světla, ale nastavte dlaně a naberte hojnost, kterou nabízí. Naberte světlo do dlaní, napijte se z nich, vlejte do srdce, pohlaďte se jimi. Udělejte cokoliv, co vás spontánně napadne. Můžete se postavit do proudu Měsíce a nechat se jím zalít, můžete nadechnout jeho světlo a sílu. S vděčností. Můžete světlu odevzdat i svá přání.

Pokud se tak rozhodnete, pak je dobré si předem napsat svá přání. Doporučuji napsat, protože ve slově jsou jasná, zřetelná, zatímco jen v  představě se mohou myšlenky rozprchnout, prohánět jedna druhou, motat se dokola. Jednoduše si napište, co potřebujete, co byste si přáli. Pak si najděte jednu krátkou chvilku večer, kdy na měsíc pohlédnete a naberete si jeho světlo. Zároveň odevzdáte proudu světla své přání a s poděkováním a vděčností můžete pokračovat ve svém běžném životě.

Můžete si svá přání napsat třeba na nějaký ozdobený papírek, složit a položit na místo, kde vám v noci měsíc bude svítit. Můžete přiložit i kameny, polodrahokamy, přívěsky nebo ozdoby, které nosíte denně na sobě, a nechat je „očistit“ měsíčním světlem, magickou silou předvánočního úplňku.

Je pravda, že pokud takový rituál učiníte, pak má vaše přání tendenci k realizaci, ale samo se nic nestane. Takže bude už jen na vás, jak svým tělem, svýma vlastníma rukama budete krůček po krůčku postupovat k jeho naplnění. Klidně, pomalu, ale jasně.

Tento prosincový úplněk je ve znamení Blíženců, tedy ve znamení, které koresponduje s horní polovinou těla. V oblasti myšlení (oblast hlavy) se projevuje jako mnohostrannost, svěžest, nápaditost, obratnost. Může vám vyplavat do vědomí řada nejrůznějších myšlenek, nápadů a vizí - pracovních, tvůrčích, uměleckých, jednoduše životních, tak je využijte. V těchto úplňkových dnech si je nejprve zformulujte, uspořádejte a napište. V oblasti cítění (oblast srdce) nabízí příležitost cítit a vnímat soulad rozumu a srdce. Někdy stačí připustit, že to, co si myslíte a také to, co cítíte, není žádná blbost, ale něco přirozeného, co k vám patří. A je-li to tak (a jak jinak, když se to ve vás zrodilo), potom stačí důvěřovat, že tohle nebo cokoliv lepšího, co si přejete, se stane ku prospěchu vašemu i všech zúčastněných.

Nebojte se, kdykoliv a cokoliv můžete vždycky změnit, upravit, vylepšit.

Prosincový úplněk je 7 dnů před zimním slunovratem, a 12 dnů před vánočními svátky. Obě tajuplná, alchymická čísla napovídají, že je nejvyšší čas nechat zazářit své vnitřní slunce. Napovídají, že se blíží silné období – vánoce, zrození Světla v plné síle nejen do noci, ale i do dnů – zimní slunovrat, kdy Slunce se začíná vracet k Zemi blíže a blíže. 

Nádhera.

Tyto předvánoční dny můžete vnímat jako přípravu na nadcházejících 13 svatých nocí, od Štědrého dne do Tří králů (více zde). Nabízí skutečně výjimečné energie pro nahlédnutí a tvoření šťastnější životů. A pokud se vám to nepodaří letos, nevadí, další možnost budete mít zase za rok. Takové (vánoční) energie se jindy neopakují.

S vděčností a přáním laskavých adventních dnů vaše Yvell

Setkání v Šonově

Adventní slavnost v Šonově byla nádherná.

Plná krásných lidí, světla, laskavosti, vstřícnosti, radosti, ticha, ...

Se-tkání - individuální konzultace

Podzimní naděje (týden od 19. 11.)

Posílám podzimní pozdravení se světlem.

Víte, někdy je potřeba hromada odvahy, aby člověk unesl (snesl) sám sebe. A je jedno, zda nesete přesvědčení, že jste budižkničemu nebo že jste geniální. Zmiňuji sice dva extrémy, aby vyzněly vedle sebe zřetelněji, ale i jemnější odstíny obou extrémů mohou být podobně těžké. Společným jmenovatelem oné těžkosti „unesení“ je strach z nepřijetí, strach z odmítnutí. Jinými slovy touha po přijetí, touha po porozumění.

Co s tím?

Nabízím pro tento týden jedno z mnoha možností (zkušenosti z mé terapeutické praxe). Možností je pravděpodobně nekonečně, ale abych neutonula v relativitě a nebyla hned na počátku odmítnuta, volím si popsat jedno z mnoha.

První extrém – totiž přesvědčení, že jste budižkničemu (nebo něco podobného v mírnější formě), bývá velmi častý, i když ne v takto výrazně extrémní podobě. Lidé jakoby si přivykli stavu, že nic moc neumí, že támhleto (něco krásného) je nemožné, že tohleto (něco krásného) není nic pro ně, postupně se v životě už přestávají zajímat nebo snažit, a radostný pocit ze života? No, nic moc.

Chci vám říci, že takový velmi častý životní pocit (já za nic nestojím) je jen a jen pocit, přesvědčení. Naučené přesvědčení, které se stalo součástí vašeho citového, mentálního a posléze i fyzického těla v průběhu celého života. Mnohdy nemá se skutečným potenciálem člověka nic společného.

Kde se to zrodilo?

Možná jste tu a tam, nebo často, což není tolik podstatné, slyšeli od rodičů, učitelů, známých, přátel: „Hele, tak tohle se ti nemůže podařit…, to ani nezkoušej …, to je blbost…, takhle nemůžeš přemýšlet…, tak zkus, ale nevěřím…, hlavně to nepokaž…, a fůru podobných slov a řečí, které oni dospělí říkali v nejlepší víře vám pomoci a uchránit vás před nepříjemnostmi či zklamáním. Nechtěli vám ublížit, to v žádném případě. Jenže, co čert nechtěl, nebo spíš chtěl, právě tyhle věty, tahle slova se vryla do vašeho těla nezapomenutelně. Těmito „pokyny“ jste se začali řídit. Což je koneckonců přirozené, protože pokud jste je slyšeli jako dítě, pak jste je nepochybně uposlechli, protože každý druhý dospělý byl pro vás v období dětství autoritou. Pokud jste takové věty slyšeli navíc od milované autority, o to víc jste se jich drželi. V průběhu času jste sice přicházeli na to, že je škoda, když jste to či ono neudělali tak, jak jste chtěli, byť vás okolí odrazovalo, že jste vlastně měli pravdu. Jenže čas plynul rychle, vy už jste se možná zaháčkovali v nějaké úplně jiné životní profesi, v činnosti, kterou jste sice moc nechtěli, ale dnes ji zvládáte dobře, ba co víc, živí vás. Otázkou je, zda se cítíte šťastni.

Jsem stále v tématu prvního extrému, tedy pocitu „budižkničemu“. Pokud už nejste dítě a přesto takový pocit nebo jemu podobný máte, pak vězte, že máte vyhráno. Přesněji řečeno – máte vyhráno, pokud si takový pocit uvědomujete. Jeho uvědomí je totiž zásadním momentem, po němž je možná změna. Pokud si ho nejste vědomi, nemůžete nic změnit. Změnit můžete jen to, o čem víte, že je.

Jak?

Právem se zeptáte: „Ale jak to mám udělat?“ A já pokračuji: „Jak můžete změnit své přesvědčení?“ Jednoduše tak, že se rozhodnete pro změnu. Pokud se rozhodnete, ono řešení „jak“ se k vám vždycky dostane. Řešení existuje, ale i to je součást přesvědčení – zda věříte, že vůbec nějaké řešení existuje. První kroky jsou vaše vnitřní otázky k sobě samému: O čem jste přesvědčeni? Čemu věříte? Chcete vše nechat tak, jak je? Nebo potřebujete změnu? Často se lidé nejvíce bojí toho samotného rozhodnutí pro dobré.

Vaše odpovědi vám otevřou brány na cestě, která vede k řešení: například sáhnete po knize, v níž se dočtete zajímavé informace; objevíte nějaký film, který vám napoví: waw!; nebo pocítíte, že není potřeba se na nikoho zlobit, pokud vás třeba ovlivnil negativně (prostě se to stalo, na minulosti nic nezměníte – ale můžete se rozhodnout pro novou budoucnost), a tak ty staré nepříjemnosti „vypustíte“ (odpustíte), nebo vyhledáte nějakého „mistra“, který vám může pomoci…, jak říkám – možností je nekonečně.

Ze své terapeutické praxe mohu s odpovědností říci, že každý, kdo se rozhodl pro změnu, řešení nalezl. Ale také vím, že řada lidí se drží dlouho starého přesvědčení, že změna přece nemůže být snadná, jednoduchá, nebo že si ji nazaslouží nebo že to nedokáží nebo mají strach, že by objevili v minulosti něco, co už nechtějí ani trochu nahlédnout (mohu vás ujistit, že v minulosti není potřeba se hrabat) nebo kdovíco. 

Pokud sami sebe takto bojkotují dlouho, trvá změna dlouho. Pokud se fakticky a vážně rozhodnou pro změnu k dobrému, jde to raz dva.

Když otevřete knihu Kalendář duše od R. Steinera, dočtete se v textu pro tento týden (necituji – interpretuji): V podzimním období se duše vrací zpět k sobě, na rozdíl od léta, kdy se mohla cítit ochromena přírodní krásou, nebo od jara, kdy mohla cítit ohrožení, že bude vstřebána světovým světlem. Tak právě na podzim může vnímat pocit odloučení od světa. … Bez vcítění a účastného prožívání všeho přírodního dění se svět může jevit jednostrannému poznání jako mrazivá prázdnota prostoru, v němž lhostejně krouží mrtvá tělesa a plynové koule…

…Svět kolem nás zjevuje všude svá tajemství, v každém kameni, v každé rostlině, zvířeti, oblaku, ale právě bez vcítění a účastného prožívání všeho přírodního se může vše jevit jako bez užitku a bezmocně.

Podzimní období je jedinečné pro uvědomění si, že vnější svět vás potřebuje stejně tak, jako vy jeho.

Ano, snad neodmítnete mé přesvědčení, že příroda není nic marného a mrtvého, natož člověk v ní – že by mohl být marný budižničema, bez užitku a bezmocný? Jen se tak vše (příroda i člověk) může někdy jevit našemu omezenému poznání.

Inu. Cítíte občas v tomto podzimním období pocit marnosti, těžko snesitelné samoty, bezmoc…?  

Nevěšte hlavu, zase přijde jaro, hřejivé světlo, léto. Aby však i příroda mohla být skutečnou pomocí člověku tak, že neupadne hluboko do pocitu marnosti a beznaděje, pak právě v tomto podzimním období je ideální příležitost přijmout svou niternou a živou účast na vnímání hodnot a krásy, skrytých na první pohled v marných skutečnostech, jako je kámen nebo oblaka nebo suchý strom či zvadlé listí, opuštěné a pošlapané na chladné zemi.

Podobně i lidský pocit marnosti v sobě skrývá potenciál. Úžasný, hodnotný a krásný potenciál ke změně, k poznání vlastní hodnoty a krásy, k jejímu uvědomění si, k novému rozhodnutí. Právě a jedině lidské vědomí přináší světu a přírodě neskonalou sílu a energii. Čím hodnotnější a krásnější je lidské vědomí (myšlenky, poznání, porozumění…), tím hodnotnější a krásnější se stává vše na všech rovinách.

Všechna stará a nepotřebná přesvědčení, která jste v průběhu života přijali za svá, můžete svým vědomým niterným rozhodnutím vypustit a na počátku třeba jen v představách začít tvořit nová, potřebná a krásná. Co tím ztratíte?

Pokud však zavnímáte alespoň na okamžik potřebu pomoci na své cestě, neváhejte požádat kohokoliv o pomoc. Chodí a žije mezi vámi mnoho těch, kteří mohou pomoci, vaše intuice vás nepochybně povede správným směrem. Důvěřujte svým pocitům, své intuici.

Nebojte se! (řekl Anděl…)

Své příspěvky nabízím jako pomoc, ale jsem si vědoma, že ve formě psaných slov (byť psaných se silným prožitkem) mají omezenou sílu. Věřím však, že jsou inspirací ke všemu dobrému a ještě lepšímu ve vašich životech.

S tím vším koresponduje také citát C. G. Junga

V důvěře a s láskou vaše Yvell

Příští téma: Nesení životního pocitu geniality, jeho úskalí i proměna v realitu 

Dnes, v sobotu 17. listopadu

Dnes, v sobotu 17. listopadu

Úplná a největší síla měsíce za posledních mnoho let pomalu odchází, ale síla světla zůstává, panečku, ta nemizí. 

Měsíc je jen zrcadlem, a skutečnost, že byl ve svém posledním úplňku nejblíže Zemi, můžeme vnímat jako dar, nebo nakopnutí, připomenutí, že světlo je stále přítomno! Možná chtěla příroda „mega úplňkem“ jen znovu naznačit, že někdy je potřeba člověku určitou mega událostí naznačovat a připomínat to či ono, protože mnohé bereme jako samozřejmost. Možná chtěla příroda „mega úplňkem“ jen znovu naznačit, že takovou skutečnost jako je největší blízkost světla, můžeme nést ve vědomí vědoměji.

Úplňkové období nebylo možná pro mnohé snadné období, ani pro mne ne, byť světlo Měsíce miluji, o slunečním už ani nemluvě. Nicméně probíhají změny a proměny na mnoha rovinách, nesou s sebou rozmanité těžkosti, ani mně se nevyhýbají, až by se zdálo, jakoby největším omezením v životě byl život sám. Však nevzdávám (se).

Nevzdávejte nic ani vy, prosím.

Malé vysvětlení - mám-li v publikování příspěvků pauzy, pak to znamená, že proces mého života je v záběru takových okolností, že publikovat jednoduše není možné.

Dnes však píši naléhavou informaci, pro všechny, kteří čtete pravidelně, jakési povzbuzení pro vás, dokonce možno nazvat prosbou: Jděte! Jděte dál ve svém životě s myšlenkou na světlo, které tmu nikdy neporazí.

I když, je pravda - před pár dny mi syn ukazoval objev vědců, kteří vynalezli takovou černou čerň, na které se i světlo ztrácí. Bylo to znepokojivé. Po té mne však napadlo, že je-li tak, a je mi to celkem jedno, pak nepochybně existuje i druhá strana této mince, tedy takové světlo, které i tu nejčernější čerň nasvítí. Nic ovšem nepovažuji za náhodu, proto informace o nejčernější černi byla důležitá zejména pro to, abych si uvědomila, že nejčernější čerň má také svůj protipól, tedy světlo ještě světlejší než světlo samé, nebo takové, kterým svítili vědci na černou čerň. To je jedno, každopádně k takovému světlu upírám nyní svou vědomou pozornost. Co už mohu jiného?

Všichni máme možnost vybrat si, rozhodnout se pro jakoukoliv pozornost, pro jakékoliv přesvědčení. V takovém rozhodnutí začíná každá cesta. Říká se, že všechno, co člověka napadne, je v tomto světě možné. Není nic, co by bylo nemožné, pokud vás to někdy napadlo. Nebo ještě jinak – pokud je to možné, tak proto vás to napadlo. Proto naléhavě připomínám sílu našeho vědomí, které nám dovoluje vybírat si, nač budeme myslet, co budeme chtít vytvořit, co budeme chtít prožívat.

Fakt, že se v určitém období ocitá člověk v těžkostech, úzkosti, jakékoliv formě nouze, je fakt, který nemůže trvat věčně, a je více než pravděpodobné, že se změní. A tak alespoň chabá důvěra v obrat k dobrému, v dobrý konec, začíná v našem vědomí, v myšlence, pro kterou se rozhodneme. Do takového stavu uléhá svoboda člověka, z takového stavu se svoboda člověka rodí.

Dnes, v sobotu 17. listopadu, v onen slavný den, kdy k nám byl zaveden svobodný duch (do jakých podob se však skutečnosti svobodné země manifestovaly, to je na jinou debatu), v tento den se otevírají nové (cítím, že nekončící) možnosti pro manifestaci vašich potřeb.

Co s tím?

Sedněte si někde v klidu, můžete meditovat, nebo si v klidné situaci můžete pojmenovat, ideálně napsat, co byste chtěli, co byste potřebovali, po čem toužíte. Každá touha je zpravidla přirozenou potřebou duše, potažmo těla, potažmo vašeho života. Nestihnete-li dnes, můžete zítra, nic se neděje. Nikdy není pozdě.

Napište si to!

A pak v následujících dnech si jen hrejte, pozorujte, jakýmkoliv vaším osobním způsobem posilujte ve vědomí, a všímejte si, co se děje, co k vám přichází, co si žádá vyvětrat, co naopak přijmout s vděčností, z čeho se můžete radovat, co už naopak fakt nepotřebujete ve svém životě, co můžete změnit, od čeho odejít, v čem naopak zůstat, to vše vědomě…, ve všech rovinách: vztahových, pracovních, materiálních, duchovních, pocitových… ve všech, které vás napadnou. Zejména v úctě k sobě, stejně jako ke druhým. Ale především v souvislosti s úctou k sobě samému.

To vám přeji. To přeji všem, i sobě. Skutečnost, v níž se nám bude dařit lépe a lépe, přinese novu skutečnost, v níž se jednoduše bude dařit lépe a lépe všem. Co ještě dodávat?

Znovu opakuji, nemusí se vám to jevit jako snadné, ale zkuste to prosím, je to moje prosba, nikoliv doporučení, alespoň 7 sekund jednou za čas, třeba jednou za pár dnů, nebo jednou denně. Jakkoliv, kdykoliv – jste svobodní! Ale zkuste to, prosím.

A:

Buďte zdrávi, šťastní a bohatí!

To vám přeji.

S vděčností vaše Yvell

V Ostravě 17. 11. 2016

--------------------------------------------

Přidávám pozvání na se-tkání v Šonově 3. prosince:
(cituji oficiální pozvání):

Milé ženy,

zvu vás na další setkání s terapeutkou Yvettou Ellerovou z Ostravy, která u nás bude vést 

v sobotu 3. prosince workshop pro nás - ženy - hned na začátku adventu. 

Zaměříme se s Yvettkou na důležitost rituálů v životě dětí i dospělých a sami si budeme moci zažít oddychovou adventní slavnost. Budeme si také povídat o léčivé síle příběhů, které jsou pro děti i dospělé tolik důležité, ale opomíjené.

Přijďte, přijeďte jen tak pobýt, odpočinout si, inspirovat se, načerpat sílu....uděláme si opět úžasný obídek.

​

​"S

větlo, kterého je ve světě méně a méně, a ještě ubývá, nakonec vždy tmu porazí.​" je motto celé adventní slavnosti.

Workshop bude od 10 do 16 hodin v sále Klubu maminek KOPRETINA, Šonov 95, Provodov - Šonov.

https://goo.gl/maps/kQKKKjkj2fR2

Navrhovaná cena 60 Kč/hodinu - můžete dát více nebo méně dle situace.

Kdo byste rády i individuální konzultaci s terapeutkou Yvettou Ellerovou, která se zabývá dlouhodobě psychosomatikou, pomáhá lidem těžce nemocným i běžným potížím v komunikaci, prosím ozvěte se.

​zdraví​

Darina Bártová​

a

Mgr. Yvetta Ellerová

www.yvetta-ellerova.eu 

​PS: ​

Vezměte si s sebou jehličnatou větvičku a svíčku v kelímku, ideálně na nějakém bezpečném podtácku

Téma: „Hleď si svého“ pokračuje.

Téma: „Hleď si svého“ pokračuje. 

Vysvětlím proč:

Dostala jsem totiž minulý týden zpětnou vazbu na příspěvek v Kalendáři duše.  Krásnou! Bylo mi sděleno, že název „Hleď si svého“ vyvolal v daném člověku pocit, jako by byl takovými slovy odháněn, aby mazal někam jinam, hleděl si svého, svého něčeho, svého nějakého čehosi...

Jen se potvrdilo, že škála, rozmanitost a jinakost ve vnímání třeba jen tří slov je nekonečná. Protože vychází ze zkušenosti jednotlivých lidí, kteří mají odlišné zkušenosti.

Proto tento týden pokračuji se stejným názvem, ale s dovysvětlením: sousloví „hleď si svého“ je to nejkrásnější a nejmoudřejší, s jakým se můžete setkat. A jeho obsah nabádá k tomu nejkrásnějšímu a nejmoudřejšímu, co jen můžete udělat. Jinými slovy – nepotřebujete se starat o druhé, posuzovat, co by měli udělat jinak či lépe, abyste se vy cítili jinak a lépe. Ale můžete (nic nemusíme) se starat o to, abyste sami sebe „uzdravili“, abyste sami sebe dostali do životního pocitu štěstí a radosti. K tomu vám ti druzí pomáhají. Jen k onomu uvědomění.

Jak?

Jednoduše tím, že jsou. Pokud skutečně pomáhají, tak je to skvělé. Když ovšem dělají něco, co vám samotným nedělá dobře, tak tady začíná ona cesta: „Hleď si svého“.  To je příležitost začít zkoumat, bádat, prověřovat svoje potřeby, reakce, přesvědčení. Hledat a pátrat v sobě, co se vám to děje ve vztahu s druhými, co cítíte? A pak pokračovat: PROČ to asi cítíte, odkud se to ve vás bere, co můžete změnit, co je naučené a co převzaté (chování a přesvědčení), co vás drží v pasti strachu z „něčeho“, co naopak je vám blízké, příjemné. Jednoduše vnitřní nazírání a zároveň racionální zvažování.

Po tomto prvním kroku, tedy zkoumání svých vlastních osobních potřeb, přání, tužeb, může následovat další krok, a to rozhodnutí pro změnu. A tady většinou člověk narazí na nejistotu: rozhodnutí pro změnu s sebou nese strach a nejistotu. Nikdy nebývá nic černobílé, špatné nebo dobré, obojí se spolu prolíná a vzájemně prostupuje, což v člověku vyvolává nejistotu. Právem se namítnete, že takových teorií už jste slyšeli přehršel. Ale JAK TO UDĚLAT? JAK POZNAT CO JE CO? 

K tomu nám život, tělo, příroda, Bůh, či jakkoliv jinak to nazvete, dali k dispozici institut POCITU.  Geniální nástroj, kterému nás nikdy nikdo neučil věnovat pozornost, ale naopak bylo v nás od dětství posilováno přesvědčení, že pocity, hanebně často házené do pytle pocitologie, jsou k ničemu, ba dokonce škodlivé. A tak jsme se dokonale naučili své pocity nejen skrývat, ale bezvadně potlačovat. Jaké to má důsledky, to je na celou knihu.

Pocit je hlas duše, hlas Boha, hlas přirozenosti. Pocit vás zpravidla neklame, ale jeho racionální potlačování, když bude souviset se starou zkušeností a starým přesvědčením, vás může svést. Ale právě ona těžkost, se kterou se právě potýkáte, je ideální příležitostí, jak rozpoznat, co je nepotřebné, škodlivé, co volá po změně. Právě bez oněch těžkostí byste se k žádné změně nedopracovali, bez nich byste nic nezačali prozkoumávat, řešit ani zdokonalovat.

Co je však podstatné, že to všechno můžete udělat jen u sebe, jen se sebou samým. Nemůžete měnit nikoho druhého.

V tom smyslu je prastará moudrost: „Hleď si svého“ dokonalá, jednoduchá a jasná. Ale je pravda, že v průběhu času se zdeformovala do podoby negativní.

Nakonec mi v debatě s tím člověkem bylo dáno za pravdu: když budete myslet na DOBRÉ, když budete tvořit DOBRÉ, pak je vždy DOBRÉ začít u sebe, protože DOBRÉ z vás bude vyzařovat tak silně, že vše se v DOBRÉ obrátí a šťastní budou i všichni okolo vás. Slovo DOBRÉ však neznamená SOBECKÉ  či bezohledné (v tom smyslu, že určitě není DOBRÉ žít v podvodu, lži, bezohlednosti, lstivosti, zákeřnosti…blablabla…) Slovo DOBRÉ znamená čisté, laskavé, poctivé, pravdivé, ohleduplné ke všem zúčastněným.

A ještě doplním: DOBRÉ znamená také ROVNOVÁHU. Rovnováhu mezi BRANÍM i DÁVÁNÍM. Jinými slovy – nechtít získat nic zadarmo od jiných, ale také zadarmo nepracovat. A to nemám na mysli jen peníze, ale životní energii. Dodávám jen, že je-li to přirozené pravidlo, pak výjimky ho jen potvrzují. Myslím tím dary, v nichž není potřeba rovnováhu zkoumat. Dary jsou dary z lásky, a ta je vždy krásná, DOBRÁ.  

Jan Werich kdysi prohlásil, že mít rád lidi, je celé tajemství a jediný recept na štěstí. A v Bibli jest psáno: Miluj bližního svého jako sebe sama. Tak jak?

Tak. 
Obojí platí: Jen tolik je pravdy v lásce a úctě ke druhým, kolik lásky a úcty cítíme k sobě - k člověku. A odpověď na to, kolik lásky a úcty cítíme k sobě, tolik nacházíme ve svém okolí, v situacích, ve vztazích, v nichž se ocitáme. Bez druhých bychom sebe nepoznali.

Umět vážit si sebe, své práce, svého umění, je umění. Budeme-li si vážit sebe, budou si druzí vážit nás. To je možná největší a nejdokonalejší umění světa. Hodno NOBELOVY CENY.

Apropos – tolik diskutovaná Nobelova cena za literaturu pro Boba Dylana je možná právě obrazem toho, že si Bob D. sám sebe váží. Ale kdo ví? Nemluvila jsem s ním.

Přeji vám v následujících dnech radostnou a vědomou práci s tím, co vás v myšlenkách či pocitech zaměstnává, co vás trápí, nebo co vás činí šťastnými, a vězte, že vše je možné v DOBRÉ obrátit. Někdy dokonce jako mávnutím kouzelného proutku. Akorát samo se to nestane. Ruce má jen člověk, ne anděl. Ruka je prodloužené srdce.

S vděčností Yvell

P.S. Kromě toho všeho vás s vděčností zvu na on-line setkání, v němž se budu věnovat tématu STRACHU. Strachu, který nás občas ovládá, aniž jsme si toho vědomi, může kazit všechny nové, i DOBRÉ plány, strachu, který je epidemií současného světa.

V neděli 23. 10. ve 20 hodin

Ke sledování je potřeba se přihlásit: přihlášení

Budu vám vděčná, když si poslechnete a napíšete mi případně nějakou zpětnou vazbu, zda vám to bylo ku prospěchu. Je to moje práce, činí mne šťastnou a s takovým pocitem ji předávám i vám. Jen díky vám se mohu učit dál poznávat sebe.