sobota 23. dubna 2016

Týden 24. 4. – 30. 4. 2016


Nálada v týdnu od  24. 4. – 30. 4. 2016


Týden sou-cítění

Možná nemáme v současné situaci vše, po čem toužíme. Ale přesto máme vše, co potřebujeme. Co myslíte? Jestliže si můžete přečíst tento blog, pak máte počítač, sedíte pod střechou… a dál už snad nemusím pokračovat a vysvětlovat.

Máme prostě život.

Život.
Jediná a jedinečná příležitost, abychom vlastníma rukama, svým tělem, dokonalým nástrojem a nejdokonalejším „počítačem“ mohli tvořit a vnášet do světa kvality lásky, porozumění, soucitu… Pro tohle potřebuje příroda člověka.

Člověk může mít v těchto dnech pocit, jako by zapomínal sám na sebe, na své ego, na svou výlučnost a oddává se celý „prosluněnému“ světu, přírodě. Jako by si uvědomoval ještě jiný svůj původ. Ale příroda mu v tom pomáhá, příroda člověka neskonale obohacuje, napovídá, léčí. Bez přírody by člověk zahynul.

Ovšem úplně se otevřít vnějšímu světu, a to nejen přírodě, ale veškerému dění, můžeme především díky našemu citovému tělu, schopnosti CÍTĚNÍ. Naše pocity jsou magnetem pro to, jakou realitu budeme zažívat. Ne naopak.
Není však žádným selháním, když se člověk občas dostane do bolestných životních situací, do těžkostí. Ale stane-li se tak, pak je to, věřte mi, jen nabídka a připomenutí naší duše, že můžeme něco změnit. A je-li tomu tak, je-li to opravdu nabídka a příležitost, pak je také možné to uskutečnit. Jinak by nás to ani nenapadlo. Vždy je příležitost ke změně k lepšímu.

Někdy stačí si to jen uvědomit. Někdy je potřeba požádat o pomoc – někdy prostě potřebujeme průvodce, protože naše vědomí nás samotné nemusí vždy pustit tam, kam bychom chtěli.
V tomto týdnu nám energie vesmíru, přírody, či Boha usnadňují uvědomit si tohle všechno. Uvědomit si a prožít, alespoň v představě, že své cítění můžeme proměnit v nesobecké soucítění – ve schopnost VCÍTĚNÍ se v okolní svět, očistit se od pouhé subjektivity, sympatií a antipatií, od všech nižších sobeckých pohnutek.
Pak můžeme pokračovat dál na cestě k hlubšímu, objektivnějšímu poznání, které proniká až do sféry inspirace. Takovéto soucítění se pak stává teplem, které vyzařujeme a posíláme zpátky celému světu, přírodě. Dokonce tím „proteplíme“ a prosvětlíme i naše myšlení.

Takové sou-cítění je osvěžující, jako jarní příroda, konečně se může vystupňovat až k pocitu aktivního láskyplného pocitu, lásky.
Toto může být jedna z cest spojení člověka se světem, s přírodou.

Protože bez člověka by celá ta nádherná příroda, ke které v těchto dnech s úžasem vzhlížíme, bez člověka by i ona zahynula.



V neděli je svátek Sv. Jiří, přinášející obraz souboje s drakem, kterého porazil. Jako by to byl opět povzbuzující moment, že všechny draky a bouře je možné zvládnout, řekla bych ukočírovat tak, aby oni nebyli pánem našeho života, ale naopak. Ovšem je to jen obraz toho, že nejprve musíme tak učinit v sobě, ve své duši. Když tohle se nám podaří, pak jakoby zázrakem zmizí i ti „oni zlí“, o kterých si myslíme, že způsobují naše problémy. Nejsou žádní „oni“, jsme jen my sami, kteří se vším a se všemi dýcháme jeden vzduch.

Co vydechujeme, to také nadechujeme.

Přeji vám jen ty nejnádhernější pocity, jaké si umíte představit.
Představujte si je. Je to krásné i důležité.

Vaše Yvell

1 komentář:

  1. Přátelé, děkuji s velkou vděčností, že sdílíte "týdny". Kéž vám přinesou alespoň kapku světla a radosti do života. Však i moře je stvořeno z kapek. Yvell

    OdpovědětVymazat